úvodní strana
rok 1990-91
"Dne 23. března (1990) vzplanul po dvaceti letech nucené přestávky slavnostní skautský oheň. Sešli se u něj bývalí junáci, činovníci a příznivci skautingu. Zde jsme se smluvili na činnosti, důležité pro obnovu střediska 08 Křtiny. Byl to složitý začátek. Dvacet let totalitního řádění, zákazů a strachu úplně rozložil početnou skupinu junáků z 68. roku."
 
Tento slavnostní oheň proběhl na Tábořišti (Kamence), kde si ho také každoročně Výročním ohněm připomínáme. Přestože jsem se jej tehdy zúčastnil osobně, tak žádné vlastní vzpomínky bohužel nepřidám, protože si z něj téměř nic nepamatuji. Omluvou mně budiž, že jsem měl 9 let :) Vůdcem obnoveného střediska se stal bratr František Závada - Šárlí. V květnu se začalo s opravou junácké klubovny, dřevěné chatky v lese za výzkumným ústavem. Byla opravena střecha, kterou dovnitř zatékalo, postaven nový komínu a celá klubovna dostala nový, slušivý, zelený kabát:
 
"Prostředky na opravu jsme získali vlastní prací - sběrem starého železa a vybíráním parkovného o pouti. 16.června je brigáda. Při opravě klubovny pomáhají už i děti. Práce je spojená s hrou…"
 
Souběžně s přípravou materiálního zázemí probíhala i příprava skautské vzdělanosti vůdců v Brně a na dvoudenní lesní škole v Orlických horách, které byli úspěšně ukončené činovnickými zkouškami. Tak bylo vše připraveno pro začátek pravidelné činnosti…
 
5. září v 17 hodin zahájil v klubovně Šárlí slavnostně první schůzku, na které se "objevilo" celé středisko: světlušky, vlčata, skauti i oldskauti. Vlčata vedl Šárlí, skauty Wolf a Boris (za vydatné pomoci Zbyňka Drápely a Petra Kováře - Pecinka). V průběhu září se přidaly Hanka Koudarová a Svatka Drápelová, které se postaraly o světlušky. Skautům schůzky probíhaly pravidelně každý pátek, vždy jednou schůzka oddílová a jednou družinová. Družiny byly dvě - Bobři a Delfíni. Náplní byly hry (Na upíry, Boj o vlajky, Na kostelníka, Na Mauglího,…), skautské dovednosti a plnění bodů do nováčkovské zkoušky. 25. května 1991 se družstvo skautů ze Křtin zúčastnilo také Svojsíkova závodu v Ivančicích u Brna. Skončili na šestém místě, což bylo v lepší polovině startovního pole. Vlčata se scházela každou středu:
 
"Začali jsme ve 4 hodiny, několik nás chybělo. Na příští schůzku jsme začali s úlohy: Registrační poplatek, 10 Kčs, Vlčácký odznak, 4,20 Kčs, Vlčácká stezka 4 Kčs. První výprava bude v sobotu 22. 9. Do příště vymyslet pokřik."
 
Tak psal svůj první zápis v životě David Závada. Pokřik vlčata skutečně vymyslela: "Hej hou, křtinská vlčata k cíli jdou!" Na schůzkách se hrály hry, cvičila morseovka, praporková abeceda, vázaly se uzly a plnila vlčácká nováčkovská zkouška. 21. 11. vznikla Zelená a Modrá šestka, šestníky byli zvoleni Roman Vojáček a já. Světlušky měly svoje schůzky vždy v pondělí, jejich program se nelišil od toho vlčáckého. Takto vypadal jejich pokřik, který navrhla Svatka: "My jsme křtinské světlušky, pilné jako včeličky, pomáháme lidem všem, a přírodu chránit chcem!"
 
"14. prosince - besídka v klubovně. Světlušky, vlčata, skauti i oldskauti se schází, aby oslavili hrami a zpěvem blížící se svátky Vánoční. Předvádí přichystaný program - humorné scénky. V jednom případě došla zábava příliš daleko a sušíme mokrého delfína u kamen. Všechny překvapuje podivný nález - záhadný dopis od námořního kapitána Baltazara Chrise starý 200 let…"
 
A Baltazar Chris nás už od té doby neopustil. Zanechával na nástěnce tajemné vzkazy a úkoly pro skauty, vlčata a světlušky. Po každém splněném úkolu se na nástěnce brzy objevili zvláštní staré mince. Protože skautský slib měl z celého střediska pouze Šárlí, zahořelo na Tábořišti několik slibových ohňů. První "várka" slibů proběhla 2. ledna 1991 - slibovali činovníci: Boris, Wolf, Pecinek a Zbyněk. Skauti složili svůj slib 2. března (Petr Švenda - Kulich, Česťa Šnoblt - Jestřáb, Martin Vojáček - Jack a Petr Plchút - Hugo) a další je následovali 30. dubna (Vláďa Vávra - Vavřinec, Radek Cupák - Veverka, Tomáš Wasserburger - Tom a Zdeněk Lošťák - London). Během roku se uskutečnilo také mnoho výprav, většinou pro celé středisko. Šlo se ke Třem smrkům, do Rudického propadání,… jednoduše pochody po okolí Křtin. Další výpravy, nazývané "hledání nových lovišť", měly za cíl najít nejvhodnější místo pro skautský tábor, proto směřovaly do Rakoveckého údolí a údolí Říčky...
 
Víťa Crhonek
1. tábor 1991 "Tábor v Bezstarostném údolí"
... se odehrál mezi 1. a 14. červencem na Říčkách:
 
"Náš první letní tábor se konal v oblasti klidu Říčky. Byl postaven na malé loučce ze všech stran obklopené stromy. Pod tábořištěm teče potok Říčka a kolem tábora se táhnou louky sloužící jako pastviny krav a ovcí. Místo tábora je mimo hlavní údolí tak schované, že je nezasvěcený těžko hledá. Nejbližší lidská obydlí jsou hájenky u silnice mezi Bukovinkou a Račicemi vzdálené asi 2 km a potom asi 1 km vzdálený ovčín dolů po proudu potoka. Pro pitnou vodu jsme jezdili s dvoukolákem ke studánce Miluška kde je kojenecká voda."
 
Tábor byl pro celé středisko a zúčastnilo se jej 30 lidí, ovšem tento počet se v průběhu tábora měnil, neboť docházelo relativně často k různým onemocněním. Boris zařídil příjezd Dana a Mauglího, dvou hochů z Německa, které si všichni brzy oblíbili.
 
Stavby
"Táborové stavby nám daly pěkně zabrat. Zvlášť když byl celou dobu přímo pekelný pařák. Většinu jsme měli hotovou v první třetině tábora, ale různá vylepšení a hlavně stavba rozhledny se dělaly po celou dobu tábora." Ano, ano… Rozhledna byla určitě nejzajímavější a nejméně přehlédnutelnou stavbou, ale pojďme pěkně popořádku. Skauti přijeli na místo tábora již o den dříve a postavili hangár (pro případ špatného počasí). Další den, to když dorazil zbytek táborníků, začalo se stavbou podsadových stanů, ve kterých spali skauti, světlušky a vlčata. Oldskauti nocovali ve svých vlastních stanech, rozmístěných různě po okrajích louky. Hned druhý den tábora byl vztyčen stožár, na který byla při nástupu slavnostně vztyčena čerstvě ušitá středisková vlajka. V dalších dnech byly postupně postaveny kuchyně, jídelna, umývárna, odpadní jáma a latríny. Ale teď už konečně pár slov o rozhledně: "Rozhledna byla nejmonstróznější stavba celého tábora. Byla to asi 9 m vysoká věž spojená ochozem s menší věžičkou, pod ochozem byla brána. Stavět věž byl Borisův nápad, ale nejvíc se na ní nadřel Petr (Pecinek) a já (Zbyněk). Základní konstrukci jsme zvedali pomocí lana a kladky na příhodně postavených břízách. Při prvním pokusu nám všechno spadlo, ale druhý byl úspěšný. Skauti se významně podíleli zejména na obstarávání stavebního materiálu. Přes veškerou snahu se nám podařilo věž dokončit až dva dny před koncem tábora, ale stála za to. Každý člen tábora na ní byl alespoň jednou a mohl se pokochat rozhledem na tábořiště."
 
Program
Jak již bylo řečeno, tábor "pronásledovalo" nesnesitelné vedro, proto se všichni chodili často koupat (zejména vlčata a světlušky, neboť skauti se přece věnovali rozhledně…). Cílem výprav za vodou bývali koupaliště v Lulči, Pístovicích a pod Hádkem. Vlčata dokonce během těchto (a jiných výprav) nachodila za celý tábor více než 100 km! Další oblíbenou činností byla střelba ze vzduchovky, také vlčácká "ruská schovávaná" byla na pořadu každou volnou chvilku, modelování z hlíny, hry - např. noční hra "Na světlušky", kdy hlídač s baterkou má za úkol během jisté doby uhlídat svíčky před zhasnutím, které hrozí od ostatních hráčů, atd.
 
Příhoda s vlajkou
"Veverka byl hrdinou také této příhody. Jedno odpoledne vzal vlajku Delfínů a schoval ji pod Wolfův stan. Jenže Wolf ho viděl a schoval ji jinam. Při prvním povyku, který se strhl se vlajka nenašla. Až při večerním nástupu nadešel čas rozuzlení. Pod tíhou důkazu očitého svědectví se Veverka přiznal a byl rád, že se vlajka našla. Když byl první shon po vlajce a on ji pod stanem nenašel muselo mu být pěkně úzko."
 
Baltazar Chris na táboře
"Úkoly, které B.CH. zadával během roku plnila na táboře především vlčata a světlušky, když je měla již skoro splněny stala se podivná věc. Přes noc se na stožáru objevila zatím poslední zpráva od B.CH. Předala ji při ranním nástupu hlídka, která ji našla. Zpráva byla připíchnuta nožem jednoho z vlčat. Opět způsobila mnoho dohadů o tom, kdo je B.CH., ale s plněním jeho úkolu nikdo nespěchal a tak se stalo, že nebyly splněny do konce tábora a B.CH. se už více neozval… Asi poznal, že ještě nejsme schopni najít jeho odkaz. Snad se někdy v budoucnu ozve, až budeme lepší a připravenější splnit jeho podmínky a najít jeho poklad." A tak se i stalo, když se na táboře v roce 2001 B.CH. znovu ozval a nám se podařilo jeho poklad najít. Po dlouhých deseti letech…
 
"Náš první tábor skončil. Získali jsme na něm mnoho zkušeností, které jsme vykoupili mnoha chybami. Nebyl vypracován konkrétní plán činnosti oddílu na táboře, bylo podniknuto mnoho výprav za koupáním a tak nezbýval čas na táborovou činnost. Všeobecnou pohodu kazily občasné hádky Borise a Wolfa, které dávali špatný přiklad skautům. I přes tyto i různé jiné nedostatky byl tábor dobrou průpravou pro další činnost a všichni jsme si z něj odnesli mnoho poznatků pro ten příští - určitě lepší."
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |