úvodní strana
rok 1991-92
"Začátek nového skautského roku nebyl nijak slavný. Vůdce oddílu Boris byl za prací v Itálii a ani po svém návratu nejevil zájem o oddíl. Ani další z oldskautů, kteří pomáhali vést oddíl se do činnosti příliš nezapojovali. Petr hned začátkem roku narukoval na vojnu a Wolf byl většinou zaneprázdněn svým zaměstnáním. Hlavní tíha vedení oddílu zůstala na mne (Zbyňkovi)."
 
Pro chlapecký oddíl byl tedy začátek roku nelehký, navíc poznamenaný malou účastí na schůzkách. Zejména účast na družinových schůzkách byla katastrofální. Nejméně ze všech chodil Tom, za celý půlrok přišel jen dvakrát. Náplní schůzek bylo plnění prvního stupně, ovšem to postupovalo kupředu jen velmi pomalu. Občas se také předčítali krátké horory, které za temných večerů prověřovali odvahu skautů. Vlčata, vedena Šárlím, navázala na činnost z loňského roku. A jak vypadala činnost dívčího oddílu?
 
"Začaly jsme se opět scházet od začátku září vždy ve středu. Skoro dva měsíce trvalo, než se ustálil náš pořádek na schůzkách. V tomto období totiž přicházely a odcházely nové členky. Náplň programů se proto skládala hlavně z her, opakovaly jsme také většinu znalostí získaných v minulém roce. V současné době se počet členek ustálil na 10 světlušek a 3 skautky."
 
Na podzim byly naplánovány závody draků, leč po mnoha odkladech se díky počasí a nezájmu soutěžících a organizátoru neuskutečnily. Další akcí byly závody na kolech, opět postižené malou účastí. Jezdilo se na cestě těsně pod klubovnou ve třech disciplínách -jízdě zručností, rychlosti a pomalostí. 5. prosince sešel z nebe také první křtinský skautský Mikuláš (Hugo), který sloužil nebeským zájmům více než tři hodiny a navštívil téměř všechny vlčata, světlušky a i několik dalších lidí, kteří si jej pozvali. Celá akce slavila velký úspěch. Nedlouho nato proběhla i druhá Vánoční besídka, za účastí celého střediska. Hrály se na ní scénky, zpívalo se, rozdávaly se dárky... Po zimních prázdninách přibyl chlapeckému, oddílu první nováček, Viktor Kopčo - Kiwi z Kotvrdovic. Přivedl jej Kulich a pomáhal mu s přípravou k nováčkovské zkoušce. Zbyněk zavedl také pravidelné bodování všech činností - aby zvětšil zájem o činnost a více členy oddílu motivoval. Další novinkou byla "úklidová karta", která byla rozpisem úklidu klubovny a přispívala tak k pořádku v klubovně. 15. února se středisko vydalo na výlet do Brna, na výstavu "Život a dílo Jaroslava Foglara". Této akce se zúčastnili dva skauti a několik oldskautů, vlčat a světlušek. Výstava byla pořádána k 85. narozeninám J. Foglara a bylo na ní možno shlédnout fotografie z jeho života, jeho životopis, mnoho jeho knih v různých vydáních, kroniky, různé výrobky se skautskou či indiánskou tématikou a mnoho dalších věcí, týkajících se skautingu či J. Foglara. Výstava byla nádherná a stála za to. Historicky prvním vítězem bodování skautů se stal s bezmála pětadvacetibodovým odstupem na druhého Kulicha delfín Jack. 6. března byla na oddílové schůzce zahájena etapová hra "Za odkazem Wanblitanky". Wanblitanka -Velký orel byl náčelníkem indiánského kmene Siouxů Oglalů a skauti se až do tábora, kde hra vyvrcholila, postupně seznamovali s úryvky ze života tohoto slavného náčelníka. Dělo se tak pomocí kartiček, které získali tři nejlepší v dané etapě (zkoušce). Každý z nich také získá pro svoji družinu tři nugety. Nugety bylo možné také získat v pracovní části etapové hry a byly důležité právě pro získání samotného odkazu na táboře. V sobotu 21. března proběhl slavnostní oheň, na kterém složil Jakub Švenda vlčácký slib. Počasí ovšem nepřálo, takže oheň brzy skončil, starší však pokračovali ve zpěvu hře na kytaru u Brodieho krbu. 18. dubna proběhla velká středisková hra "Pravěk":
 
"Když byl kmen Delfínů zrovna u kupců, nechal jsem se v blízkosti jejich tábořiště zahrabat do listí a potom jsem tam téměř hodinu číhal než se některý lovec z tábora vypraví na zvěr, kterou přede mně políčili ostatní tabuánci. Stále nikdo nepřicházel dostatečné blízko a tak jsem se vydal za Jestřábem, který se přiblížil ze všech nejblíže. Chvíli překvapeně koukal kde se tam beru a potom začal utíkat ze stráně k táboru kupců kde doufal v záchranu. Po krkolomné honičce doplněné několika pády jsem jej dostihl. Byl to vynikající úlovek - Náčelník Delfínů."
 
Hra byla připravována již deset dní dopředu a odehrála se ve Viligruntu. Byla zpestřena bonusem za oznámení každého cizího člověka na herním území, neboť byl tehdy na okrese Blansko pobodán školák a pachatel tohoto činu unikal. Co kdyby se náhodou objevil ve Křtinách? Hry se zúčastnily dva kmeny o síle 12ti lidi, Šárlí zastával úlohu kupce a Wolf, Svatka, Hanka a Zbyněk si zahráli na Tabuánce, kteří hráče notně proháněli. Pravěk se moc líbil a všichni se shodli, že si jej ještě někdy - nejspíš na táboře - opět zahrají. 23.-24. května se konal v Tišnově "Závod vlčat a světlušek o totem náčelníka" a naše středisko zde reprezentovala hlídka světlušek. A ostudu holky rozhodně neudělaly, přivezly z Tišnova totiž bronzovou medaili!
 
Víťa Crhonek
2. tábor 1992 "Tábor tee-pee"
"Letošní tábor se konal opět v údolí Říčky. Nebyl však na přesně stejném místě, ale na louce pod loňským tábořištěm. Bylo tomu tak ze dvou důvodů. Jednak hajný bezpodmínečně trval na tom že kuchyň musí být 50 m od lesa což staré místo nesplňovalo a za druhé máme letos dvě velká týpí, která by se na malou loučku loňského tábora nevešla."
 
Tábor byl pro celé středisko - pobyt mladších členů trval 10 dní, skautů dní téměř 15. Celkem bylo na táboře 45 účastníků, z nich ovšem 9 nebylo z našeho střediska - v první řadě opět Dan a Mauglí z Německa, dále rodina Ševčíkova (kterou pozval Šárlí - pro zajištění vedení tábora ve své nepřítomnosti) - rodiče Oldřich a Dáša, syn Petr (přidal se k Delfínům), dcery Anička a Maruška (přidaly se k světluškám). Dále Jakub Gottwald z Ruprechtova (vlče) a Eva Suchánková (světluška). První týden tábora nám zpestřil svou přítomností i Brodie.
 
Stavby
Předsunutá jednotka, kterou tvořilo celkem 12 dvounohých tvorů, postavila v předvečer tábora hangár (na dva pokusy) a jedno týpí (nahrubo). Večer dorazil ještě Wolf, tak si úderníci po práci snědli svoje koláče - udělali si táboráček, zahráli a zazpívali. První táborový den dorazili světlušky s vlčaty a pustili se do stavby svých podsadových stanů. Skauti mezitím stavěli kuchyni a počali i první práce na přehradě. První den se podařilo postavit jak kuchyni, tak stany i obě týpí. Druhý den vznikly latríny - ta pánská nazvaná "politickou lavicí", kde mohl Boris s Wolfem diskutovat o politice do sytosti či umdlení. Třetí den skauti postavili stůl a lavice v jídelně a mezi týpí vztyčili totem s bílým bizonem. Čtvrtý den byla vykopána menší odpadová jáma a postaven přístřešek na jídelnu - tím byl příděl pro staveb tohoto tábora vyčerpán.
 
Program
Celým táborem se táhla etapová hra "Za odkazem Wanblitanky", kterou doplňovali další hry. Petr Ševčík ukázal všem táborníkům své dovednosti již první den tábora - při hře Zloděj v táboře. Uprostřed tábora se nacházela signalizační vlaječka, kterou měl "zloděj" za úkol vzít a odnést do táborového kruhu. A tím "zlodějem" byl právě Petr a i přes silnou ostrahu se mu úkol podařilo splnit. V Bizoním údolí se hrál Pravěk, který byl snad ještě zajímavější než první ve Viligruntu. Oba pravěké kmeny byly velmi početné - téměř dvacet pračlověků na každé straně. Zvítězil kmen Delfínů, nejužitečnějšími lovci byl Kožuch a Viktor. Další úspěšnou hrou bylo Zhášní svíček, zde zářil prozměnu Vavřinec, který zhasl svíčku dokonce třikrát! Ve volných chvílích jsme hrávali baseball, při kterém docházelo často k menším či větším zraněním. Asi nejvíce tento sport bolel Petra Ševčíka, který stál při Londonově odpalu na nevhodném místě a dostal odhozenou pálku přímo do nosu. Bylo z toho velké pozdvižení a cestu na zem si našla nejedna kapka krve. Celou dobu Petr však ani nehlesl, protože držel zkoušku mlčení do etapové hry… kabrňák! Bojových a tvrdých her bylo povíce - Přestřelky, Angličané proti Skotům (obzvláště tvrdá a zuřivá hra), Sedm statečných,… Jedno dlouhé deštivé odpoledne vyplnil Brodie svým příběhem, který nese hrdé jméno Klokla. Vyprávěl úctyhodnou hodinu a půl a všem se zamotaný příběh, plný zvratů a mnoha silných minipříběhů, moc líbil…:) Došlo i na několik výprav za koupáním - na tradiční místa.
 
Za odkazem Wanblitanky
Po dlohodobé části (proběhla během roku) vedli na počet nugetů Bobři nad Delfíny v poměru 128:78. První etapou byla stavba týpí, druhou pak Velké mlčení, družiny měli mlčet od 9 do 15 hodin. To se povedlo jen Kulichovi a Vavřincovi. Nejdříve skončil Tom, asi po hodině a půl, s průpovídkou "Jak vám to jde hoši?":). Zvítězili Bobři, kteří v součtu vydrželi mlčet 24,5 hod., Delfíni pouze 20,25 hod. Obě družiny však získali právo vyslechnout Wanblitankův testament - legendu k etapové hře. V dalších etapách již družiny vyrážely za kusy posvátného wampunového pásu, na kterém Wanblitanka popsal místo úkrytu odkazu jeho předků. Každá cesta za kusem wampunu však musela být vykoupena patřičným počtem nugetů, a protože Delfíni mají nugetů méně, budou je pak muset těžce získávat. Přibližme si atmosféru etap: "Tato první část wampunu byla ukryta v pouzdře, které viselo na starém dubu asi ve 4m výšce. Dub roste na ostrohu při vstupu do Bizoního údolí, což je asi 200 m po proudu potoka od tábora. Družiny ovšem nešly přímo, ale pěkně se proběhly po okolních kopcích. Delfíni použili k sundání wampunu dlouhou tyč, kterou potom zlomili. Bobři postavili žebřík ze svých členů. Velký úspěch! Těší se na další." A takto Wanblitankův odkaz vyvrcholil - družiny dostaly zprávu, že na poli označených kamenů je jeden kámen, který pod sebou odkaz skrývá: "A to přibíhali obě družiny v těsném závěsu. O první označený kámen se téměř poprali v domnění, že je tam uchován odkaz. Potom obraceli jeden kámen za druhým. Jack už začal nadávat. Nás si přitom celou dobu nevšimli. Po chvíli hledání se Pepek přiblížil k úkrytu a zalovil v jeskyňce. A to byl konec etapové hry. Ozval se hromový výkřik a jásot Bobrů."
 
Poslední den
"Poslední den. Vše jsem zbourali a naložili na vlečky. Zahladili jsme všechny stopy. Ve dvě hodiny přijel pan Vávra a vydali jsme se na cestu domů. Na hřišti u Bukovinky jsme složili hangár pro pionýry. V Bukovině nás chytla ďábelská bouřka a krupobití. Když jsme v pivovaře vystoupili nebylo po dešti ani památky. Tak skončil tábor týpí. NAZDAR!"
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |