úvodní strana
rok 1992-93
"V tomto roce nastaly v oddíle velké změny. Bývalý vůdce oddílu Boris Adámek odjel za prací do Austrálie, kde chce být asi tři roky. Oddíl budu tedy vést já (Zbyněk) společně s vůdcem oddílu vlčat br. Šárlím. Velké změny nastaly i ve složení oddílu. Pět z loňských skautů odešlo a vytvořilo družinu roverů. Do oddílu skautů přešel celý oddíl vlčat. Většina z nich složí v tomto roce skautský slib, ale je mezi nimi i několik vlčat, které dorostou do skautského věku až za dva roky. Se všemi vlčaty by měl oddíl mít 17 členů. Při tomto množství skautů jsme se rozhodli vytvořit třetí družinu. Bude to družina Termitů."
 
Vznik nové družiny byl vodou na mlýn přirozené soutěživosti. Ta se mohla projevit při mnoha výpravách a akcích, které toho roku proběhly. Zároveň tím prakticky vlčata zanikla - skautského programu se zúčastňovala úplně všechna předchozí vlčata a nová nepřibyla.
 
První velkou akcí byla cyklistická výprava na Macochu. Při té se proslavil Honza Plchút - jel na bikrosovém kole a byl stále poslední, proto získal přezdívku Posledňáček. Zahráli jsme si na ní i bojovou hru "Pašeráci dopisů" a "Hledání základen" (té se zúčastnili i skauti ze Šlapanic, kteří byli v Jedovnicích na dvoudenní výpravě). Protože celý podnik byl nadmíru úspěšný, následovala hned za měsíc další výprava na kolech. Cíl byl velice podobný - průzkum jeskyní v okolí Suchého žlebu a zříceniny hradu Holštejn. Co se výprav týká, na podzim proběhla ještě jedna - pro změnu opět do jeskyní :). Tentokráte jsme si vzali na paškál Kostelík a Býčí skálu. Na jaře proběhly výpravy k Šindlerově studánce (kterou vedli rádcové Jestřáb a Kulich) a na Říčky (opět na kolech).
 
Během roku dostalo ovšem prostor mnohem více různých akcí pro středisko či veřejnost. V listopadu jsme soutěžili v uzlování. Závod dostal příhodný název "Mistr uzlování 92/93": "Závodilo se ve vázání 6 uzlů nováčkovské zkoušky a to s otevřenýma i zavřenýma očima (každý vázal 12x). Výsledný součet časů měřených na stopkách určil pořadí. Jakmile měli všichni změřené a zapsané časy šli hrát ven se Svaťkou hry. Já s Hankou jsme zatím spočítali výsledky a připravili ceny. Než jsme to měli hotové si skauti ještě chvíli četli povídky O. Batličky. V půl dvanácté jsme vyhlásili výsledky a předali ceny. Každý ze zúčastněných něco dostal." Po lítém boji se mistrem stal Tom. Začátkem prosince (přibližně :)) si nezbedná dítka mohla zblízka prohlédnout bezedné pytle skautských čertů. Sestava "družiny" byla podobná té loňské. V klubovně jsme pár dní na to oslavili poslední Vánoce jakožto občané Československa. V březnu přišlo na řadu "Velké vaření", dopoledne, které družiny zasvětili závodu ve vaření polévek. Ta nejchutnější byla nakonec bramboračka s kroupami a vzešla z vařeček Delfínů.
 
Další zajímavý nápad, který osvěžil skautské jaro, byla tzv. družinová odpoledne. Každá družina během dubna organizovala svoji vlastní schůzku, rozeslala pozvánky a nachystala program. Jako první proběhlo Termití odpoledne, což bylo jednu hodinu trvající pásmo závodů (střelba na plechovky, uzlování, chůze po provaze, morseovce a zkoušce hmatu), posléze Bobří sportpoledne (šplh na laně, ručkování na laně, skok s míčkem, skládání obrázku a logic), a konečně Delfíní zábavné odpoledne (skládání pyramidy z karet, hod oštěpem, hod granátem, střelba vzduchovkou a hra Hutututu). Delfíni se poučili z chyb svých předchůdců a jejich "odpoledne" bylo nejvykutálenější.
 
První květnový den složili dva z nováčků (Přemek a Aleš) skautský slib. V květnu jsme se dále zúčastnili Svojsíkova závodu v Předklášteří u Tišnova. Naši hlídku tvořili Jestřáb, Pepek, Tom, Kulich, Veverka a Přemek. V silné konkurenci se jim podařilo skončit na výborném třetím místě. Den poté jsme uspořádali "Výstavu plastikových modelů" na dolní škole, jelikož mnoho skautů se právě modelářství věnovalo. Součástí programu bylo i promítání filmu Memphisská kráska, pojednávající o letcích z druhé světové války. V samotné soutěži o nejhezčí model zvítězil Přemkův Me 262 Schwalbe.
 
Úspěšný rok jsme završili fotbalovým turnajem družin "Šampion 93" (zvítězili Delfíni) a vybíráním parkovného na poutích. Průběhem roku se naše středisko rozrostlo o několik nových členů - za všechny jmenujme alespoň dva, a to Aleše Ševčíka z Březiny (stihnul složit i slib!) a Robina Matušku z Kotvrdovic (na schůzky jezdil spolu s Viktorem Kopčem).
 
Víťa Crhonek
3. tábor 1993 "Tábor Bratrstva Slunce"
Tábor se uskutečnil opět v údolí Říčky ve dnech 1. 7. až 18. 7. 1993. Skauti se sice snažili najít pro konání tábora nějaké jiné, nové místo, ovšem žádné další se zdaleka nemohlo s Říčkami srovnat. Na táboře byli opět Dan a Mauglí, ale pouze dva týdny - stejně jako světlušky. Světlušek bylo pouze šest, takže byly po dvou přiděleny do jednotlivých skautských družin. Každé z družin byl také přidělen jeden z roverů, který byl pasován jejím patronem. Být patronem obnášelo pomoc při službě, radu při různých situacích a při velkých hrách účast v barvách družiny.
 
Stavby
Před rokem jsme měli na táboře týpí dvě. Letos, poprvé v naší historii, tábořili v týpí všichni. To je ze staveb asi ten nejpodstatnější údaj. Scénář stavby tábora byl podobný jako v minulých (a konec konců i následujících) letech. Pouze s tím rozdílem, že předsunutá hlídka (Petr, Jack, Hugo, Zbyněk) nevyrazila den předem, ale ráno před příchodem hlavní skupiny, ke kterému došlo odpoledne. Do té doby se předsunuté hlídce podařilo složit materiál z auta a postavit hangár. Do večera potom stála tři týpí, zhruba kuchyně a pracovalo se na oloupání tyčí dvou zbývajících týpí od kůry. Druhý den bylo potřeba loupání tyčí dokončit, což se nakonec i díky motivaci ve formě soutěže podařilo. Pan Koudar a Standa pro nás, v rámci návštěvy, postavili perfektní sklípek. Třetí den byl zasvěcen výrobě postelí do týpí. Zbyněk postele nazval v kronice "vzor 2 "nosítka"", na mě působily (asi díky barevnosti látky) hodně "námořnicky". Ale ať každý usoudí sám, obrázek by měl být někde okolo textu. Každopádně zatloukání kůlů (4-6 pro každou postel) bylo stejně nechutné zaměstnání jako loupání tyčí :). Všechny stavby byly dokončeny 4. dne ráno.
 
Program
...byl přepestrý, her bylo mnoho, etapová hra byla velkolepá... Takže přidejme alespoň několik titulků her a pojďme se věnovat zajímavějším a netradičnějším věcem. Dostalo se na nejen na tyto hry: Středověk, Borodino, La Alcazaba, Lov na tygry, Boj o vlajky, Pravěk (potřetí), Van Mottenův závod, Prospektoři,… A teď ty zajímavější věci:
 
Maršál a špion
I Maršál a Špion je hra, kterou jsme ale dosud neznali a zahráli si ji až společně s pionýrským táborem "Saskaweč". Tato hra vznikla na motivy stejnojmenné deskové hry jejím přenesením do terénu. Výborně jsme se pobavili a podařilo se nám i zvítězit. Zajímavé ale už byly události, které hře předcházeli - noční přepad našeho tábora:
 
"Nastala noc ze čtvrtka na pátek a tak jsme mi, oldskauti, kteří jsme jediní o přepadu věděli napjatě čekali, co se bude dít. Kolem půlnoci začalo být živo. Termiti, kteří měli dnes hlídku slyšeli v lese nějaký pohyb. Budili rovery i Brodieho, kteří s nechutí na chvíli vylezli a zase se schovali, až najedno slyšíme dupání kolem našeho týpka před nímž stál totem a povyk hlídky. Když jsem vylezl ven zjistil jsem že nemáme totem. To už mi, ale hlídka hlásí, že přiběhl k týpku asi 15náctiletý kluk, když tam nic nenašel (?!?) utekl přes brod s pokřikem něco jako "saskváč". Naše hrdinná hlídka schovala totem do hangáru za což jsem jim vyčinil a museli ho dát zpátky. Potom jsem šel spát, ale táborem se rozléhaly Robinovy slova: "Kulichu, někdo ti tam chodí!" a "Opusťte tento tábor nebo vám nakopem do pr…" Jednu chvíli hlídali tuším Termiti v plné síle a ještě používali oblíbený trik, že jeden hlídač svítí dvěma baterkama, aby se budilo zdání, že je plný tábor lidí. Po nějaké době se sřamot uklidnil a Termiti našli na kraji lesa zprávu připíchlou vrhacím nožem k zemi. Kolem druhé hodiny ranní se vše uklidnilo a my jsme v klidu dospali tuto bouřlivou noc. Kluci mají určitě zážitek na celý život."
 
Za tajemstvím Sluneční země
Legenda k této etapové hře by se dala několika málo slovy vyjádřit takto: "Ve vesnici kmene Dakotů žila skupinka bojovníků nazývajících se Bratrstvo Slunce. Bylo jich sedm a byli to ti nejlepší muži z kmene. Jejich úkolem bylo chránit tajemný odkaz předků, který ležel uschován ve svatyni nedaleko vesnice. Bledé tváře se chtěly zmocnit tohoto odkazu, ale neuspěly. Ovšem rada starších rozhodla ukrýt odkaz na bezpečnější místo, daleko od vesnice. Bratrstvo Slunce splnilo tento úkol, ale bylo při tom přepadeno a pobito. Pouze jedinému z nich se podařilo uniknout a se smrtelným zraněním dorazit zpět do vesnice, předat mapku náčelníkovi a za rozbřesku zemřít :). Náčelník mapku uschoval u sebe a na smrtelném loži ji věnoval svému vnuku, Bílému orlu. A tehdy rada starších rozhodla, že nadešel čas vypravit se pro odkaz. Bílý orel se měl na tuto nebezpečnou výpravu pustit se skupinkou nejlepších bojovníků, kteří ovšem musí před tímto činem prokázat své kvality a dovednosti v mnoha těžkých zkouškách…" Princip hry byl takový, že vždy po několika zkouškách (Sušení šátku, Zkouška odvahy, Předávání zprávy světlem, …) proběhla cesta za jednou z částí mapy Sluneční země. Mapa měla celkem tři části. Ve zkouškách mohla každá z družin získat jeden až tři body; před cestou za mapou se dosažené body sečetly a která družina jich měla nejvíce, ta vyrazila jako první. Ostatní družiny za ní potom o tolik minut později, o kolik méně bodů získaly. Před každou z prvních dvou cest za mapou proběhlo pět zkoušek, před cestou za posledním dílem zkoušky tři. Ovšem podobně jako při zkouškách, i při cestách za částí mapy družiny získávaly jeden až tři body (tzv. velké body), které na stejném principu (s tím rozdílem, že rozdíl jednoho bodu byl v reálu rozdílem patnácti minut místo minuty jedné) rozhodly o tom, v jakém pořadí a jakých rozestupech půjdou družiny za ziskem samotného odkazu. Honba za odkazem proběhla kolem půlnoci před předposlední nocí (což byl dobrý tah; každý určitě očekával, že honba bude noc předposlední…). Místo s nakypřenou půdou našel Aleš, truhlu vykopal Pepek (Bobři), ale to už byli na místě i Delfíni. Hledání klíče k otevření truhly se zdálo být zbytečným zdržováním, takže krumpáč byl využit hned dvakrát :). Z vnitřností truhly na nás koukaly tři družinové lékárničky, mnoho čokoládových mincí a placka pro vítěze. Zvítězili ovšem všichni, takže tato placka visí na zdi v klubovně na počest nás všech...
 
Tak, takový byl tábor v roce 1993. Zážitků a událostí z tohoto tábora je tolik, že snad ani celé číslo Smrku by nám nestačilo a protože už jsem rozsah jedné stránky bezpečně překročil, tak jen telegraficky - Ruleta (hazardní hra pro provinilce a hříšníky, určování "trestů" na bázi náhody), etapa "Velký duch" (úžasná totemová spodobnění Velkého ducha), Požár (aneb proč je dobré mít popelovou jámu), Junácké sliby (sedm nových skautů), Jiu-Jitsu (rychlokurz sebeobrany), pouštění lodiček (a Přemkova "šikovnost" při výrobě jedné z nich - několik stehů na dlani), systém služeb a hlídek (každá družina jeden den, pravidelné střídání), …). Myslím, že příhody "Myšíky" a "Ponožka" jsou dostatečně známé, a není třeba se k nim vracet :). Zdar!
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |