úvodní strana
rok 1993-94
"Tento pátek (3. 9. 93) se u klubovny v 16 hodin sešel dohromady oddíl Junáků i oddíl světlušek. Již počátkem tohoto týdne jsme udělali propagační nástěnku, která měla zajistit spousty nováčků. U světlušek splnila svůj úkol - světlušek je deset. U skautů však žádní chlapci nepřibyli. Doufejme, že jen zatím. Z oddílu odešel k roverům Pepek. Jestřáb je na internátě a Tom, jak říkali kluci chodit nebude. Všichni už jsou na střední škole. Na tuto schůzku přišlo jen 12 skautů což mě přivádí na myšlenku, že budeme muset mít jen dvě družiny ... Řekl jsem klukům pár slov o celoroční etapové hře "Zlatá horečka". V klubovně jsem vyvěsil plakát se stručnými pravidly. Je to třídílná etapová hra na motivy severských povídek Jacka Londona (autor Miloš Zapletal). Bude probíhat až do konce tábora."
 
Totem
"Koncem této schůzky (10. 9. 93) se do klubovny dostal totem. Tento totem byl vytesán skauty střediska Křtiny v roce 1969 na táboře u Mácova mlýna (Vranovská přehrada - Bítov, 10 km proti proudu Želetavky). Totem navrhli bratr Ovi (Ivo Adámek) a Dub (Mirko Dressler), tehdejší vůdcové střediska. Historie totemu je spletitá. Po zakázání Junáka v roce 1970 se dostal do pionýrské klubovny a různými cestami až do bývalé tělocvičny v hotelu Sedlák (dnes hotel Santini). Tam jej našli kluci z Kolonky (pan starosta má tuším raději termín "Nová čtvrť" :)) a odnesli jej na své tábořiště u Cvrčka. Trochu jej upravili, natřeli a stál tam 7 let."
 
Pro totem se vypravili roveři se světluškami a přinesli ho do klubovny, tam nám ovšem vydržel pouze necelé dvě hodiny - tak dlouho totiž trvalo údernému komandu 6-ti Koloňáků vytáhnout si ho oknem…, nakonec jsme se tedy s totemem rozloučili a nechali jej v opatrování "zálesáckých" kolegů.
 
Během celého roku proběhlo mnoho akcí, některé již osvědčené z minulých let, jiné zbrusu nové a neokoukané, ještě v září došlo na brigádu na klubovně, přičemž se tomuto nám blízkému stavení dostalo nového nátěru, a taktéž se nemálo zapracovalo na zásobách dřeva na zimu, druhou zajímavou zářijovou akcí byla 1. klubovní neděle, původně se mělo však jít na výpravu k pramenům Neznámé řeky, ale zásahem toho nahoře, který směroval z nebe lidem na hlavy proudy vody tak, že to vypadalo, jako by lilo z pěti konví, musel být program dne přepracován, a tak vznikla Klubovní neděle, protože se zůstalo v klubovně, a všem se moc líbila, zejména se zde daly získat nějaké ty pesos do Zlaté horečky, ale také se vařilo a hrálo plno her, začátkem října se uskutečnila další brigáda, tentokráte šlo především o uložení tyčí od týpí do přístřešku u klubovny, protože tam však nebyl přítomen nikdo starší a zkušenější, přišla práce víceméně vniveč, jelikož tyče nebyly odspodu podloženy a některé přečnívaly z přístřešku ven, avšak největší říjnové události měly ale teprve přijít, Drakiáda a výprava na Nový hrad. Drakiády se zúčastnilo přibližně šestnáct lidí, a i přes sychravé počasí měly závody nečekaný úspěch, nejlépe (tzn. že měl nejdelší dráhu letu) se držel Kulichův drak s poetickým názvem "Papírová smrt", nejhezčí byl, dle odborné poroty, drak "Prófa - Řešeto", ten byl určitě i nejoriginálnější, neboť byl jeho tvůrcem Vévou vymodelován do tvarů děrované pyramidy (nevím, jestli si to dokážete dostatečně barvitě představit - jak já bych vám to jen popsal… inu… sám koukám na fotku už notnou chvíli a představit si do všech detailů "děrovanou pyramidu" mi stále činí nemalé problémy), no budiž, to by byla děrovaná pyramida. K výpravě na Nový hrad se odvážilo nastoupit jen několik málo statečných borců a mařek, ale byla bezva, viděli jsme tam mnoho náramně zajímavých věcí, jarmark, slyšeli ránu z pravé muškety, cestou zpět si zahráli hry a udělali ohýnek u Máchova pomníku. Po říjnu přišel listopad, smutný a zádumčivý měsíc, který člověk bez svíčky a čaje přežije jen obtížně, a přinesl s sebou jen jedinou akci, zato však prestižní a pozorně sledovanou, Mistra uzlování '93, bohužel účast nebyla zdaleka adekvátní významu podniku, dorazilo pouze šest soutěžících, zvítězil Kulich a jeho čas byl tak dobrý, že překonal i Tomův loňský rekord a stanovil novou metu k překonání - 63,9 s.
 
Měsíc prosinec se nesl v duchu tradičních oslav svátku Mikuláše a Vánoc, ponejprv v historii Vánočních besídek došlo k tomu, že byly besídky dvě, oddělené pro světlušky a skauty, ale to si mi vůbec nezamlouvá, "třídit" by se měl odpad a ne lidé, tak snad to bylo naposledy, ale to už klepal na dveře další rok. My hned v jeho prvním měsíci vyrazili dychtiví po dobrodružstvích na velkou výpravu k bunkrům u Ruprechtova a Třem smrkům u Vilémova, cestou jsme minuli jedovnické rybníky, ponořené ve vířivé kotoučky mlhy, bylo mrazivé ráno, a docela se divím, že jsme tehdy neslyšeli vyzvánění zvonů zaniklého města z dob starého Říma, prý právě v takových mlhavých dnech bývají na březích Olšovce slyšet…, ale potom jsme se už vyšplhali vrcholek pod Lipovým kopcem, nazvali jej po svém Větrov a zanechali zde malou mohylu, která měla naši návštěvu připomínat budoucím, ale mnohokrát potom jsem při svých toulkách krajem tu mohylu zkoušel najít… a nikdy se mi to už nepodařilo, jako ostatně více věcí…, naše cesta pokračovala přes Důchod (což není křížovkářsky "výminek jinak", leč název tábořiště pod Lipovým kopcem), až k bunkrům, které jsme skrz naskrz prošmejdili celkem čtyři, a to ten největší měl dokonce tři místnosti, odpočinuli jsme si až u Tří smrků, kde jsme pojedli gulášovou polévku a uspořádali pravou šiškovou bitvu, ovšem to bylo v lednu vše, a v únoru proběhla také pouze jedna výprava, sice ke Kamenné boudě.
 
V březnu jsme vlezli za kamna a nic nepodnikli, zato v dubnu jsme se zúčastnili skautského fotbalového turnaje v Habrůvce a v silné konkurenci Adamova a Habrůvky jsme slavně zvítězili v sestavě Tom, Véva, Jakub, Roman a já, jakožto strážce naší svatyně… získali jsme nejen slávu, respekt soupeřů a obdiv fanynek, ale také velký dort, který pekla Hanka, a ještě týž měsíc jsme uskutečnili velkou cyklistickou výpravu na kopec Černov a spálením všech dostupných čarodějnic oslavili svátek Beltain, do konce školního roku jsme stihli vykonat dvě služby veřejnosti, první hlídáním parkoviště o poutích a druhou pořádáním velkého dětského dne, ale to už do začátku tábora nezbývalo mnoho času, a ani mně už nezbývá mnoho času a hlavně místa, tak se s vámi, milými čtenáři, pro dnešek loučím, přeji obrázkové dřímání, jen kapánek zoufalého čekání a pod postelí roztomile vyvrácené botičky… Tečka.
 
Víťa Crhonek
4. tábor 1994 "Tábor Zlaté horečky"
Náš čtvrtý tábor se tradičně uskutečnil na začátku letních prázdnin, přesně řečeno 1.7. - 16. 7. 1994, v údolí Říčky. Tábor měl 33 členů, z toho 14 skautů (rozdělených na tři družiny jako během roku; pro účely E. H. ještě navíc každá družina na dvě další party, celkem byli tedy skauti děleni na 6 zlatokopeckých part o dvou či třech členech, podle síly), 10 světlušek, 4 R+R a 5 O. S. V roli návštěvy se navíc objevili Brodie, Wolf a Jana. Tábor nebyl oficiálně povolen ORJ (kvůli zmatkům a byrokracii), což mělo za následek především to, že na něj středisko neobdrželo žádné dotace. Přesto byla jeho cena více než příznivá.
 
Stavby
Pro tábor nebyl k dispozici hangár, proto jsme jej byli nuceni nahradit dvěma rodinnými stany. Den před táborem se úderníci sešli již v deset hodin dopoledne a naložili na korbu vozu vše potřebné. Ve čtyři hodiny po poledni mohlo vozidlo vyrazit. Údernou stavěcí skupinu tvořili Zbyněk, Jack, Hugo a Kulich. Do večera postavili vůdcovský podsaďák a oba "zástupce hangáru". První táborový den se nahrubo podařilo postavit všechna týpka, kuchyni a latríny. Začalo se s čištěním přehrady. Několik skautů si do večera stihlo sestavit postele (vzor 3, "proutěná", s mírnými modifikacemi a vylepšeními používáme dodnes). Druhý den byly dokončeny latríny, vykopány odpadová a popelová jáma, opravena střecha sklípku, zastřešena kuchyně a postavena jídelna. Dále si všichni zařídili týpí - zavěsili lining, sestavili postele a upravili ohniště. Zařízení týpí se dokončilo dopoledne třetího dne. Skauti přitom pozapomněli vykopat odvodňovací kanálky kolem indiánských stanů - a to se jim posléze stalo osudným… (…jezírko místo ohniště?:)) To je ke stavbám vše, k žádným stavebnickým experimentům nedošlo.
 
Zlatá horečka
Tábor byl nejen vyvrcholením celoroční činnosti, ale také celoroční E. H. Zlatá horečka. Během roku získávaly jednotlivé party nejprve vybavení pro cestu na Aljašku, poté se po herním plánu etapové hry posouvaly směrem k zlatonosným krajům (v principu podobně jako v nějaké deskové hře). Před táborem vypadalo pořadí zlatokopeckých part takto: B2 (Přemek, Aleš, Fero), D1 (Kulich, David), D2 (Michal, Roman), B1 (Véva, Víťa, Plža), T1 (Tom, Bobo), T2 (Ríša, Jakub). T2 vznikla až na táboře, rozdělením veliké T1 na dvě části. B2 dorazila na Aljašku o dva dny dříve, než D1, další rozestupy byly jeden den. To znamenalo, že B2 mohli vyrážet na honby za zlatem již během prvních dvou dní tábora, ostatní party se postupně přidávaly. První den se objevilo zlato na Suchém potoce, ale claim, který si B2 zakolíkovali, jim zlatou radost nepřinesl. Druhý den, na Indiánském potoku, se jim dařilo již mnohem lépe, ale před ostatními dělali, jako že opět vyšli na prázdno - ti se jim smáli, ale B2 se v duchu smáli jistě mnohem víc:) V praxi se každý den na nějaké řece objevil zlatý nález. Party měly právo zakolíkovat si některý z claimů podle toho, v jakém pořadí dorazily na místo. Prostor pro taktiku byl široký - zlatokopové mohli také riskovat a kolíkovat claimy po a proti proudu řeky od místa nálezu, kolíkovat na řekách, kde se zlato objevilo v minulých dnech, a ještě nebyly zcela obsazeny atd. Šestý táborový den již vyrážely na honbu za zlatem všechny party, a hra v tomto duchu vesele pokračovala, až třináctý den tábora proběhla honba poslední. Čtrnáctý den tábora došlo na vyhodnocení. Z vítězství v nejdelší E. H., kterou jsme pořádali (probíhala od první schůzky až do konce tábora), se mohla radovat parta D1, za ní se seřadily party B2, D2, T1, T2 a B1… Podle úspěchu jsme si vybrali ceny, mezi kterými se vyskytovaly žebradla, píšťalky, skautské opasky,… (To jsme tedy s Cupem dopadli, taková ostuda… Díky tomuto našemu fatálnímu neúspěchu a selhání nemám dodnes skautský opasek, ach jo:))
 
Operace Trigon
Proběhla pátého dne. Takto o ní hovoří kronika: "Odpoledne začalo pršet a s malými přestávkami pršelo až do večeře. V tomto dešti jsme zažili to pravé "vzrůšo". Skauti vyšli na hru "Operace Trigon", déšť nedéšť, v pláštěnkách a gumákách (v táboře zůstali jen Tom, Véva, Honza). Bouřka však natolik zesílila, že jsem se rozhodl hru zrušit a na kole jsem vyrazil za nimi, abych je vrátil. Bobry s Termity jsem potkal statečně pochodující na cestě k Hádku a poslal je do tábora; "některým se ani nechtělo" - tato čina přírodních živlů se jim zalíbila. S Delfíny jsem se minul, vyjel jsem až na kótu [trojúhelník s tečkou vprostřed] 502, kam měli namířeno, a tam asi 90 minut čekal na jejich příchod - sedě nahý na kazatelně, suše věci, s vosím hnízdem plným vos nad hlavou. Když jsem přijel do tábora, všichni už tam byli a dokonce i skauti o mně měli strach. (Delfíni se se mnou minuli dílem několika desítek metrů na cestě k Hostěnicím.)"
 
Výprava ke Třem smrkům
Sedmý a osmý táborový den jsme se vypravili na výpravu ke Třem smrkům. Tedy alespoň ta skautská část tábora. Akci vedl Zbyněk, podpořili jej Jack a Brodie. Jíž cestou na místo ono se nám přihodilo několik nepříjemných událostí. Honzovi a Kulichovi se pomalu rozpadávaly batohy, navíc nás v Rakovci překvapil déšť. Ukryli jsme se v táboře skautů z Pozořic. Když déšť zmírnil, pokračovali jsme v pochodu. Ale co se nestalo. Při překonávání nedalekého potoka jsme dostali od vyšších mocností další ránu. Vosy. Celkové ztráty čítaly 12 žihadel, největším hrdinou se stal Jakub - na svém těle mohl najít pět pálivých potěšení:) Když jsme dorazili ke Třem smrkům, stále mírně poprchávalo. Vyzívali jsme Melounka, aby nám dopřál slunce radosti - nejvíce vyzíval šaman Brodie. Kupodivu naše prosby nezůstaly bez odezvy a za chvíli se udělalo krásné počasí, které vydrželo i do dalšího dne. Udělali jsme si tedy večeři a čaj, zakolíkovali claimy v "Údolí mrtvého muže" a na dobrou noc nám Brodie vykládal strašidelný příběh "o domě, v jehož jednom horním okně se zjevovala ženská postava, ale v tom pokoji potom nikdy nebyla, když se nahoru šel někdo podívat". Příběh byl hrubě strašidelný a já se bojím ještě teď, když si na něj vzpomenu. Druhý den jsme se v pokoji, který narušil snad jen dědek z Ruprechtova, jež chtěl vymáhat na Brodiem pokutu za to, že se jeho pes koupal v tamějším rybníce, kde se přeci psi koupat nesmí…, vrátili do tábora.
 
R+R se na táboře pokusili zhotovit totem. Leč nepodařilo se, práce na něm nebyly dostatečně intenzivní. A co se ještě na táboře stalo? Konflikt s panem lesákem Říhou, indiánské zápasy u kůlu (známé pod názvem Muh-Mohwa), hry Den Trifidů, Prospektoři, Výroční cena, Boj o vlajku, Dračí doupě, Stezka Bezmeků, sauna, fotbalové utkání s "těmi co mají souběžně s naším táborem bečku na starém tábořišti" a mnoho dalších událostí, ale už nemám místo (a také už ani chuť:))… tak vám to za trest, že jste dočetli až sem, nekompromisně zamlčím.
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |