úvodní strana
rok 1994-95
Na táboře jsme mimo tun zlata objevili i novou (prázdnou:-)) kroniku. Ta stará nám již neposkytovala ani list volného místa pro naše literární kreace, takže jsme se konečně mohli dle libosti vyřádit na stránkách kroniky nové. Rok jsme začali v počtu 17 skautů, rozdělených do tří družin. Ovšem tento počáteční stav skautů se do konce skautského roku tak ztenčil, že bylo nutno počet družin zredukovat na dvě.
 
Září
V září k nám přišli dva nováčci - Libor Šobáň a Igor Pernica - oba dva z Habrůvky a oba dva s námi moc dlouho nevydrželi. 10. 9. proběhla první výprava, výprava k Jezeru překvapení. Byla to den plný her, dobré zábavy, pohodového pochodu a jedné hádky s houbařem, který nám nechtěl dopřát uvaření polévky na dobře zabezpečeném ohni (popisoval nám přitom obrovský lesní požár, který museli hasit vojáci někde na Slovensku). Ale největší zářijová akce měla teprve přijít. Byla to třídenní výprava na Bloody Fox. Během ní nás strašili Kapromlasci, Šiškouni a bahenní Nešivury. Také častý přechod brodů nebyl zrovinka roven procházce růžovou zahradou a nejeden z nás se nedobrovolně vykoupal (tím myslím například sebe:)).
 
Říjen
Přinesl mimo oddílových a družinových schůzek (které už v říjnu nebyly tak úplně družinové - skauti se na ně rozdělili do dvou skupin, aby jich nebylo málo; ale ještě stále to neznamenalo zánik třetí družiny) pouze jedinou velkou výpravu. Byla to výprava na Babí lom.
 
Listopad
Největším lákadlem měsíce listopadu byla celo středisková výprava na Malý Chlum. Vyrazilo na ni osm skautů a jedna světluška. Zažili jsme toho mnoho zajímavého, na skládce v Oboře jsme si očistili boty od bahna o radiátor, nad lomem jsme nenašli nic z keltského hradiště, ale zato uzřeli lišku, vymysleli mnoho nových pískových sportů (skok do písku, "Chupopís", Klok Jumping a běh do svahu). Také jsme se nezapomněli poohlédnout po zkamenělinách… V posledních dnes měsíce opadávání stromů proběhl Závod o mistra uzlování (jestli mě paměť neklame, tak historicky třetí…). Závodilo se v šesti uzlech nováčkovské zkoušky. S téměř desetisekundovým náskokem zvítězila Linda, druhý skončil Přemek a z bronzu se mohl radovat Michal. Během závodů byla otevřena "sázková kancelář", mohlo se sázet na jméno celkového vítěze, vítěze jednotlivých uzlů (jak poslepu, tak… ehm, neposlepu) a také na největšího "šmodrchu". Listopad dal také vzniknout naší střediskové měně, Mordě, která se s námi "táhnula" až donedávna. Jméno jsem vymyslel já, vzhled bankovek vznikl sloučením Přemkova (lebka, M) a Davidova návrhu (svitek, tvar číslic). Za Mordy si každý mohl kupovat kartičky spjaté s tradicemi či činností našeho střediska. A ještě jedna věc se stala - vyšlo první číslo časopisu SEM-TAM.
 
Prosinec
Prosinec patří každý rok oslavám Vánoc a Mikulášské nadílce, a to sice v přesně opačném pořadí:) Mikulášovu družinu tvořilo tentokráte šest Junáků: jeden Mikuláš, jeden anděl a čtyři čerti. Pamatuju se, že malý Keša, jeden z největších hříšníků na našem okrsku, se v zoufalém strachu schoval tak šikovně, že jej ani jeho rodiče nemohli najít:) Vánoční besídka byla velice veselá: "Nejdřív nám Zbyněk přečetl článek ze SEM-TAMu, který se jmenoval Vánoční stromeček a napsal ho Tonda z Habrůvky. Vyvolalo to bouři smíchu ani ne tak obsahem, ale už jen tím že to psal Tonda. On je totiž "takovej kožín". "Termiti dělali scénku "U zubaře". Vybrali dobrovolníka z publika (Kouleče (to je jako Kulich:))), toho jsme posadili na křeslo a "trhali jsme mu zuby". Přitom Přemek poprosil asistenta Prišku (to je jako Ríša:))) aby mu podržel hlavu (ruce měl od sazí) a Kouleč už vyváděl: "Priško, ty prase, čím mě to matleš!?" Po ujištění že to jsou jen saze se utřel a program pokračoval dál."
 
Leden
V lednu přišlo vyhodnocení soutěže časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců "o nejlepší fotku týpí". Pecínek poslal noční fotografii našich stanů a ta skončila na druhém místě! Pecka vyhrál krásnou sekerku "Kanadku".
 
Březen
24. 3. 1995 proběhla na Tábořišti oslova pátého výročí obnovení činnosti Junáka ve Křtinách. Skautský slib si při té příležitosti složily Hanka (Nippertová) a Linda. Také jsme si pouštěli veselé historiky bývalých skautů, které světlušky týden předtím nahrály na diktafon. Celý povedený večer dokončil Brodie hrou na kytaru a nejvytrvalejší účastníci zpěvem.
 
Květen
13. 5. se naše hlídka zúčastnila Svojsíkova závodu v Tišnova. Podařilo se jí obsadit pěkné třetí místo. Do začátku tábora se toho již moc nestalo, za zmínku stojí snad jen hlídky na parkovišti.
 
Víťa Crhonek
5. tábor 1995 "Tábor skřítků"
Ahoj. Dnes mám za úkol popovídat vám o 5. letním táboře, Táboře skřítků (1. -16.7.1995) Vězte, že to nebude vůbec jednoduché, neboť jsem jej na vlastní kůži neprožil. A kronika? Kronika toho také mnoho neví.
 
TÁBOR 1995 - 5. letní tábor Junáka Křtiny, "Tábor skřítků"
"Náš pátý letní tábor se opět uskutečnil na našem tradičním místě v údolí Říčky. Byl společný pro celé středisko, ale přesto byl rekordně nízký počet účastníků. Zato se vystřídalo alespoň na pár dní hodně dospělých, oldskautů. Hlavním vedoucím tábora byla Hanka Koudarová, zástupcem Zbyněk Drápela, zdravotníkem Věrka Drápelová a hospodářem František Závada - Šárlí. Táborový poplatek činil 1000,-/osobu."
Celkem bylo na táboře 23 stálých účastníků, z toho 6 oldskautů a 3 roveři. Několik dní pobyli i pan Láznička - Baukin a bratranec Jakuba a Kuldy - Nikola z Kanady. Družiny byly pouze dvě, a to Bobři a Termiti.
 
Dobří skřítci
"Celý tábor provázela hra na dobré skřítky, kterou jsme vyčetli v jednom skautském časopise. Na zahajovacím táboráku si každý vylosoval lístek se jménem jednoho z táborníků. Tomu potom tajně dělal dobré skutky a pomáhal mu. Snažil se být co nejméně nápadný a tak dělal dobré skutky i ostatním. Celý tábor tak byl prodchnut opravdu přátelskou atmosférou. Nejvíce nás překvapil Boris, který hned druhý den po losování maskoval tím, že prohlašoval, že zapomněl jméno toho, komu má dělat dobré skutky. Všichni jsme mu to baštili celý tábor. Pěkně se projevovaly romantické duše - na spacáku se objevila kytička či lesní jahody; zapomenuté ešusy byly nacházeny na svém místě umyté, všichni byli ochotní. Poslední povinností skřítků bylo vyrobit pro svého skřítka dárek a při závěrečném táboráku je obdarovat. Závěrečné odhalení skřítků vyšlo náramně. U planoucího závěrečného táboráku každý pronesl své poděkování skřítkovi svému, obdaroval jej a prozradil, komu dělal dobrého skřítka on. Některá odhalení jsme předpokládali, jiná byla překvapením. Nicméně potěšeni byli všichni a kruh přátelství se krásně uzavřel. Každý byl obdarován nejen malým dárkem, ale hlavně velkou zkušeností, že nezištné přátelství a konání dobrých skutků existuje."
 
Táborové ptákoviny
"se jmenovala malá etapová hra, kterou jsme vymysleli s Baukinem v druhé půlce tábora. Jejím účelem bylo hlavně pobavení a rozptýlení. V různých více či méně trhlých disciplínách soupeřily čtyři družstva: Bobři, Termiti, R+R (Jack, Kulich, Svaťa) a světlušky. Disciplíny byly:
1. Vodní kladka - Baukin sestrojil důmyslný kladkostroj se závažím a děravým kýblem. Cílem bylo naléváním vody do kýblu způsobit aby se závaží ponořilo
2. Prak - Baukin sestrojil velký prak z mladého habru a družstva se měla trefovat na cíl, kterým byl vyznačený kruh
3. Nepřístupný oheň - Úkolem bylo uvařit kotlík vody uprostřed vyznačeného kruhu o průměru cca čtyři metry aniž by do kruhu kdokoliv vstoupil
4. Geometrie poslepu - Úkolem bylo se zavázanýma očima vytyčit z kolíků za pomoci lan co nejpřesnější čtverec
5. Slepecká dráha - Každý měl za úkol poslepu projít překážkovou dráhu aniž by se dotkl překážek - trestné sekundy. Navigoval ho kamarád z družstva
6. Kýbl - Družstvo mělo, pomocí čehokoliv z tábora, vytáhnout kýbl plný vody z kruhu o průměru cca čtyři metry (trošku se opakujeme… :)) aniž by vodu vylilo
Zvítězili roveři, druzí skončili Termiti, pronásledováni světluškami a z posledního místa se "radovali" Bobři, hoši dobří."
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |