úvodní strana
rok 1995-96
Netradičně, již v červenci, proběhla první výprava. Kulich, Zbyněk, Hanka, Pecinek, Věrka, Boris, Véva, Tom a Přema vyrazili na kolech směrem k ochozskému mlýnu, v jehož útrobách se setkali se skupinkou belgických skautů. Hezky si popovídali a jako dar si odvezli jejich šátek. Dal by se nazvat rokem přelomovým (rok 1995/96) v historii našeho střediska. Nároky ORJ na počty členů v oddílech se zvyšují (počty oddílů ve středisku), ale počty našich členů stagnují nebo spíš klesají. Téměř celý oddíl skautů odchází na střední školy a to vždy signalizovalo úbytek členstva. Aby byla zachována naděje na další pokračování činnosti střediska, dohodli jsme se na Střediskové radě na uspořádání propagační a náborové akce Skautský den. A tak v posledním prázdninovém týdnu proběhla mezi současnými a bývalými členy střediska anketa, která zjišťovala jejich ochotu podílet se na vedení a na chodu střediska. Dopadla relativně dobře, což Zbyňka přimělo uspořádat v citátu výše zmiňovaný Skautský den.
 
Září
8. září proběhla první schůzka. Sešlo se na ní šest chlapců a šest děvčat, což byla docela dobrá účast. Po úvodní hře a uvolnění atmosféry přišel čas na hodnocení posledního tábora, prohlížení fotek z něj a vzpomínání na hezké chilky na Říčkách prožité. Ještě než zazněly pokřiky Bobrů, Termitů, Volavek a Lišek, pustili se všichni do chystání zítřejšího Skautského dne. Skautský den proběhl na útulné loučce před bývalou horní školou (na místě dnešního školního hřiště). Přípravy začaly již v 9 h ráno, do oběda stálo týpí a byl vztyčen stožár pro vlajku. Ve 14 h začal program. Pro děti bylo připraveno mnoho her a hříček, ve kterých získávaly Žetony - platidlo, za které si nazávěr pořídily lístky do tomboly, slibující pěkné výhry. Rodiče si prohlíželi nástěnky, různé informační materiály a film z našeho letního tábora. Po losování tomboly dostaly všechny děti na cestu pozvánku na oddílovou schůzku. Někteří skauti zůstali v týpí přes noc, opekli si zde kuřata a zazpívali u kytar. Během dne se na Skautském dni ukázalo cca 30 dětí a 10 dospělých, podívat se přišel i ředitel ZŠ pan Kovařík a naši snahu (nejen dnešní) vysoce hodnotil. Akce se nad očekávání vydařila. Líbila se dětem i našim skautům a skautkám. Doufejme, že nám zajistí nové členy pro naše oddíly. Na další schůzku se dostavilo 10 nováčků (např. Petr Zapletal, Zdeněk Olejníček, Filip Korčák, Katka Říhová, Zuzka Korčáková,...) - dozajista výsledek Skautského dne. Dočkali se speciální péče a přihlášek do Junáka. A většina z nich vydržela. Mimo oddílové schůzky měsíc září nabídl i další tři větší akce - Čaj o páté (posezení starších v~klubovně, za vstupenku platí něco k občerstvení, náplní povídání a taneční průprava na libé zvuky z Jackova magnetofonu, organizátorka Sváťa), výprava do Brna (náplní byla návštěva Technického muzea, zejména výstavy (80 let skautingu), shlédnutí filmu o Japonsku a zajímavá hra - pro účely hry vznikly tři skupiny, každá si koupila nějakou sladkost a tu se snažila s náhodnými kolemjdoucími za něco směnit - jedna ze skupinek získala za oplatek (mnoha výměnami) propisku:)) a konečně brigáda, na které se připravovaly zásoby dříví na zimu.
 
Říjen
8.10. jsme se vypravili na zříceninu zříceniny hradu Holštejn. Na cestu vyrazila karavana čítající něco přes dvacet človíčků - 10 nováčků, 3 skautky, 7 skautů a několikero vedoucích. Program byl následující: ze Křtin autobusem do Jedovnic (do Judas, jak se teď módně říká:)), odtud per pedes přes Krasovou do lomu za Ostrovem, zde oběd, prohlídka hradu, návrat. Tedy částečný návrat, jelikož některé osoby v lomu nocovaly. Spřátelily se přitom se skauty z Lipovce a nějakými vlasatými kluky. Další den se ony osoby vrátily do Jedovnic, kde si krátily čekání na autobus v místním pohostinství - a zapomněly tam (respektive Juřík zapomněl) kotlík. Poučení z toho plynoucí je chodit do hospody bez kotlíku? Byl podzim. Vítr se proháněl po strništích (nejen mužských obličejů). Doba jako stvořená pro pouštění draků: "Chlamst, chřoust" ozývá se z děsivých tlam ještě děsivějších draků. Co se děje? Dnes je dr,dr,dr,drakyáda. Všechny princezny v blízku i dalekém okolí se třesou strachy. Povolávají prince ze všech zemí a krajů světa. Né, že by se princové hrnuli, a proto vyhlásili: "kdo strašlivé draky zkrotí dostane ruku princezny a plný pytel bonbónů". Ti kteří váhali se rozjeli na svých koních za princeznami. Draci se sešli na bukovských polích blízko lesa Drakouna. Zde čekali schovaní princové s lany do kterých draky chytnou. Vyčkali pravou chvíli. Tak takhle to možná bylo před mnoha lety. Dnes už si musíme dokonce draky vyrábět sami. Pro dodržení tradice jsme se sešli na bukovských polích. (Po skončení drakyády se konala velká bitva v~seně a nakonec jsme šli do svých domovů. Drakům třikrát zdar!)
 
Listopad
V měsící shrabování listí a prvních sněhových nadílek se konal další ročník Závodu o Mistra uzlování. Pravděpodobně se jednalo již o čtvrtý ročník této velkolepé události (za předpokladu, že mě ve S.M.R.K.u číslo 49 neklamala paměť:)). Nový rekord stanovila Hanka - 49,8 s. Ovšem to bylo mimo závod, mistrem se tak stal Jack (55 s).
 
Prosinec
Jak byl listopad chudý, tak byl prosinec bohatý. Vše odstartovala Mikulášská nadílka, většinou velice vypečená a veselá akce. I tehdy byla, což dokazují pečlivě pražené kousky kávy - tedy, mám na mysli pečlivě vybrané kousky z kroniky (některé nadčasové:)):
Klára nám nechtěla říct básničku, proto ji čerti odnesli. Stejně tak i Vendula.
Jack začal pomalu pelichat. Opadala mu téměř všechna vata z vousů a vlasy na tom byly taky špatně.
Všude to klouzalo, a tak jsme se vždycky zasmáli, když někdo spadl. (Nejvíc padal Jack a Hana.)
Po Vánoční besídce a Promítání filmu z tábora 1995 přišla na řadu závěrečná a obrovská hra Severská pošta. 29.12.1995 v 9 h ráno začali zkušení - ale i méně zkušení - severští doručovatelé doručovat křepelčí vajíčka (kaštany) do hospod (krmelců) v okolí Křtin. Během toho si ještě museli uvařit dobrý oběd a celou akci ukončit na malé hoře Proklestu. A aby toho nebylo málo, v hospodách hru zpestřovaly roztodivné úkoly, čekající na své splnění. Hra měla úspěch a nejednou jsme ji od té doby zopakovali. Poslední událostí, kterou v~dnešní Historii zmíním, bude akce Hlemejžď. O co šlo? Jednalo se o závody na saních na Březiňáku. Celkem se klání zúčastnilo 15 strojů s 26 jezdci. Vyhráli všichni, ale pouze ten nejrychlejší pilot obdržel nanukový dort a ledňáky. To se psal měsíc únor.
 
Víťa Crhonek
6. tábor 1996 "Tábor dešťů"
Jako zázrakem se letos opět podařilo uspořádat tábor. Ještě na Vánoce se nevědělo, zda tábor vůbec bude, či ne. Hanka čekala se Zbyňkem dítě, které se narodilo těsně před táborem. Mimochodem je to kluk jako buk - Zbyněček. Tím vypadli dva hlavní vedoucí. Zůstali jen Sváťa, Jack a Šárlí. Věrka s Pecínkem totiž řekli, že v červenci pojedou do Španělska. Stav byl kritický, vždyť ani Jack, ani Sváťa nemají vůdcovské, ba ani čekatelské zkoušky a Šárlí mohl jen na první týden. Jako zázrakem se ale do Křtin přistěhovali Tiokovi - Petr a Šárka - se svýma špuntama - Lukášem a Ondřejem. Ti slíbili, že se zúčastní tábora druhý týden. Funkci zdravotníka přijala Sváťa (nakonec ji ale vykonávala Linda - a to velmi dobře, ba i skvěle) a vedoucí tábora zbyl na Jacka. Hospodáře vykonával Šárlí a potom Petr. Nad bytím či nebytím tábora se začalo vyjasňovat. Pecínek s Věrkou přislíbili pomoc při budování tábora po první tři dny. Nakonec se také Brodie účastnil první poloviny tohoto od začátku smolného tábora. A všemu zlému nebyl také ještě konec. V červnu odevzdal Petr T. vzorky vody z naší milované studánky Milušky na přezkoušení. A hle - voda byla bakteriologicky závadná (asi vlivem dlouhotrvajících dešťů). Ale nic se nakonec nejí tak horké, jak se uvaří. I s vodou se vše vyřešilo. Protože nebýt této chybičky, byla by tato voda vhodná i pro kojence, stačilo vodu převařovat. Práce navíc, ale co se dá dělat. Tábor nakonec proběhl docela úspěšně, až na nepřestávající přívaly deště. Jen 5, slovy pět, dní nepršelo a bylo hezky slunečno. Tři dny lilo jako z konve a zbytek dní se válel v mlhách mezi přeháňkami. Po části Jackova povídání o táboře je vhodná chvíle potěšit statistiky vyznavače exaktních čísel. Tábor se konal od 29.6.1996 do 14.7.1996 (trval tedy raz, dva, tři,... šestnáct dní), účastno na něm bylo šest vedoucích, devět skautíků, dvě skautky, čtyři vlčata a deset světlušek (celkem tedy raz, dva, tři,... 31 účastníků), k tomu můžeme připočíst i další čtyři pomocníky a obětavé rodiče. A nyní již k programu a zajímavým událostem. Dnes trošku jinak.
 
Program a zajímavé události
Nejdříve průběh prvních dvou dnů z kroniky vlčat a světlušek: 1. den - 29.6.1996 v 7.00 h jsme se sešli u Drápelů a vyrazili jsme na tábor, abychom tam společně prožili krásné zážitky. Šli jsme asi dvě hodiny směrem k našemu cíli Říčky. Když jsme dorazili na tábor, rozdělili jsme si úkoly a asi po hodině začalo pršet. Po té co déšť ustal vrátili jsme se do práce. Po přinešení dřeva jsme začali stloukat postele načež nás zastihl další déšť. Tentokrát jsme mohli již zalézt do tee-pee. Po zabydlení jsme si vykopali rygólky a ohniště ke kterému jsme si nanosili dřevo. Potom jsme šli navštívit ostatní tee-pee a na výborný guláš. Poté jsme nanosili dřevo do velkého tee-pee, abychom jím přispěli na zahajovací táborák, při kterém jsme si každý vylosovali jednoho účastníka tábora, kterému máme vykonávat nenápadně dobré skutky, čili dělat skřítka. Vykládali jsme si o zážitcích, které bychom chtěli na táboře zažít. Potom jsme se rozešli do tee-pee.
2. den - ráno v 7.15 h v táboře zazněl budíček. Po budíčku nás otravoval Jack s rozcvičkou. Ještě rozespalí jsme šli na hygienu, uklidit si kvůli bodování a na snídani. 1. dopolední zaměstnání bylo: připravit dřevo do tee-pee a do kuchyně, postavit latríny, vztyčit stožár, zelená šestka holek kolem sožáru vyrobit rozetu (směrovou růžici), pro všechny potom liningy. Po svačině následovalo 2. dopolední zaměstnání a to: vykopat odpadovku, vybavit zásobáky, vyrobit ledničku a připravit dřevo. Při obědě jsme si pochutnali na výborném rizotu a odpočinuli jsme si při poledním klidu. V odpoledním zaměstnání jsme hráli hra jako Na čísla a Smaragdy . Nestihli jsme dodělat saunu a přehradu. Následovala svačina a 2. odpolední zaměstnání: zakotvení totemu, dokončení přehrady. A nastal večer.
 
A co se dělo na táboře další dny?
Samozřejmě se hrálo mnoho her. A jak již bývá zvykem, jedna z nich byla etapová, tedy probíhala od začátku (respektive od třetího dne) do konce tábora a jmenovala se Alvarez. Celkem Alvarez oplýval devíti etapami (Střelba na písmena, Peníz průkazní, Posvěcení ohněm, Kamenné pole, Pouzdro, Klášter Němých, Fernandézův hrob a Rodrigo háže klíč) a jeho atmosféru si připomeneme legendami ke dvěma etapám.
Legenda první: A pravil nám strážce, poblíže naleziště penízů průkazních bydlící, abychom šli cestou opuštěnou v pustinách k severu se vinoucí a tam abychom hledali kameny, roztroušené po ní a různými písmeny označené. A písmena ta, vhodně sestavená dají název místa, kde se nám pomoci dostane další. I šli jsme směrem udaným a Fernandez pak volal, že našel pole kamenů, z nichž některé byly zvláště označeny. A bylo tam na kamenech těch vytesáno vždy po písmeni jednom!
Legenda druhá: k vodě převeliké a rychle tekoucí nás strážci zavedli a ukazovali, že tam někde v jejích hlubinách panovník Aztéků Montezuma dal skrýt v pouzdru jakémsi znamení k cestě další. Více nevěděli anebo nechtěli vědět, ač jsme je zaklínali a pravost penízu průkazního stále zdůrazňovali. Zoufalství se nás zmocňovalo, a byl to až můj Rodrigo, přítel milý, který nám spásnou myšlenku přinesl. Dle jeho rad jsme se do práce dali, všelijak se s vodou potýkali, jeden z nosičů našich smrtí práci zaplatil, až Fernandez hlásil zprávu radostnou. I bylo pouzdro ve vodě hluboké ukryto velmi, ale my způsobili, že oči naše pouzdro objevili. Proto chvalořečili jsme Rodrigovi a já jej objal přede všemi. Ještě tentýž den jsme vyrazili podle pokynů, v pouzdře nalezených, dále.
 
Tedy, přiznám se bez mučení, že tehdejší závodníky obdivuji, neboť z takové legendy bych byl asi pěkně zmatený. Jakým jazykem prapodivným to k nám mluví? Ale proč se o tom zmiňuji? Správně, potřebuji zaplácat nějaké místo, jelikož jediným dalším dostupným materiálem o tomto táboře jsou jídelníčky, a z těch se táborový program zjišťuje podobně nelehce, jako se chápe význam legend k Alvarezu:) Z ostatních her a zábav zmíním častý a oblíbený Středověk, hry Na čísla, Smaragdy, Zhášení svíček, velkou hru Kalifornii, Táborovou olympiádu, Pravěk, odlévání stop.
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |