úvodní strana
rok 1997-98
18.10.1997
Zazimování klubovny - kronika smečky Tygrů: Sešli jsme se v 8:30 u klubovny. Účast byla hojná; z naší družiny přišli: Kešík, Lukáš, Onďa a Kuba. Hlavním úkolem dne bylo udělat co největší zásobu dřeva, což se také povedlo. V průběhu dne jsme hráli různé hry a po obědě nás čekala etapovka. Úkolem bylo rozdělat oheň. Domů jsme šli kolem druhé hodiny.
 
22.11.1997
Mistr uzlování - kronika družiny Jestřábů: Asi v 9:00 jsme se všichni (Já, Richard, Jack, David, Štefan, Jirka, Lukáš, Katka, Tomík) sešli, abychom se utkali o titul Mistra uzlování pro rok 1997. Závodilo se ve vázání 6 nováčkovských uzlů a to normálně a poslepu. Asi v polovině závodu přišel Michal Uhler a po něm Petra Konečná, ke konci se dostavil Přemek, Véva a Hanka se Zbyněčkem. Před vyhlášením výsledků jsme si ještě zahráli na Mauglího a přetahovanou - vyhrálo družstvo Šlíma, David a spol. A pak už následovalo vyhodnocování závodu: 1.Warden, 2.Katka Říhová, 3.Lukáš Tioka. Po předání cen a společné fotografii jsme se rozešli domů.
 
19.12.1997
Vánoční besídka - kronika roje Ještěrek: Sešli jsme se u klubovny, nazdobili jsme si stromeček a dali jsme pod něj nějaké dárky. Když jsme byli všichni, zahráli jsme si scény a zazpívali si písně. Rozdali jsme si dárky. Rozloučili jsme se a šli domů. A světlušky dostaly prskavky a zapalovaly si je.
 
25.01.1998
Návštěva světlušek (13 DBO) z Brna - kronika roje Ještěrek: Přibližně o třičtvrtě na čtyři jsme Hanka, Kamča, já a Liduška přivítaly světlušky z Brna. Ukázali jsme jim klubovnu a oni nám na oplátku na kytaru zahráli a zazpívaly několik písniček. Hanka také jednu přidala. Pak jsme se společně vydaly domů. Na Křtinách jsme se rozloučily a vyměnili si kroniky.
Sešli jsme se u dolní školy. Napřed jsme si řekli jak se jmenujeme, a pak přišla Hanka se Zbyněčkem. A pak jsme šli po cestě nahoru a pak až jsme se dostali na horu, tak jsme jeli dolů světluškám z Brna to moc nešlo, měli skoro všecky lopatu. A pak jsme šli odlévat stopy, a pak jsme hráli hru na žluťásky a zeleňásky a červeňásky. Je to hra podobná koulovačce, vihráli červeňásci. Pak jsme šli odělávat stopy. Až jsme je odělali šli jsme dělat slalom a pak jsme ho sjížděli dolů.
 
06.02.1998
Jestřábí a Tygří družinovka na ledě - kronika družiny Jestřábů: Asi v 15 h se sešlo pár - 3 - Jestřábů na zastávce autobusu ve Křtinách a spolu s Tygry vyrazili autobusem do Březiny na led. V Březině už čekali Richard, Lvíče a Zdenek, jakmile jsme se nasoukali do bruslí a dobruslili ke Šlímovi, který nás rozdělil na dvě stejně silná mužstva a začal se hrát hokej. Asi po 2 minutách hry se k nám připojili Březiňáci v čele s Drahovzalem a díky němu jsme to projeli asi 100:20. Pak se ještě chvíli bruslilo a podobně (padalo) a úplně vyčerpaní jsme jeli domů do Křtin (někteří).
 
A protože dnešní SMRK je napěchován k prasknutí, budu muset zbytek roku zmínit telegraficky (a ochudit vás tím o vtipné a hezké zápisy z kronik:))
07.02.1998 - Severská pošta, 28.02.1998 - Jestřábí výprava na Kostelík, březen 1998 - Jestřábí výpravy do Saturnu a Jupiteru, 21.03.1998 - Výroční oheň, 28.03.1998 - Výprava k Býčí skále s doktorem Slezákem z Brna, 11.04.1998 - Sázení stromků (ke dni země), 30.04.1998 - Skautské pálení čarodějnic, 01.05.1998 - Ještěrčí májové hrátky, 08-09.05.1998 - Výprava na místo konání letního tábora blízko Pusté Rybné, 16.05.1998 - O totem náčelníka (závody vlčat a světlušek), 05.06.1998 - Jestřábí výprava na kolech na Říčky, 20.06.1998 - Výprava ke třem smrkům.
 
Víťa Crhonek
8. tábor 1998 "Tábor bouří a Sonatae"
Tábor v roce 1998, čili před šesti léty, se konal na vypůjčené táborové základně jménem Damašek, patřící PS Polička, ležící u vesničky Pustá Rybná nedaleko města Poličky na Vysočině. Na cestu do těchto míst jsme se vydali autobusem v neděli 19.7. a zpět domů jsme týmž strojem dorazili v neděli 2.8. Nutno podotknout, že volba nezvyklého data konání tábora (až třetí týden prázdnin) nebyla příliš šťastná. Zejména nejmladší táborníci si odvykli alespoň základní kázni a pravidelnému denímu režimu, který po nich požadovala během roku škola, a přijeli hodně rozdovádění. Navíc mladších účastníků tábora bylo celkom hodně (25 "kusů") a celkem nás bylo stále kolem 40, což je také jedno z největších čísel v historii. Řídili jsme se táborovým časem, který byl posunut o hodinu dopředu, aby byla brzy tma.
 
Přebývali jsme v podsadových stanech; tak nějak po dvojicích. Hlavní dominantou tábora byla zděná budova, která se honosila několika elektrifikovanými místnostmi. Ty nám sloužili za kuchyni, jídelnu, marodku a hlavní velitelství. Dále se v areálu tábořiště nacházely tyto vymoženosti: ohniště, latríny (klasické dřevěné kadibudky), umývárna (železná "žlabo-umyvadla"), vstupní brána, řada nevyužitých podsaďáků, březový háječek (kde jsme si pověsili houpací síť a vychutnali mnohý polední klid) a hřbitov místních pistolníků (několik hromádek hlíny ověnčených dřevěnými kříži - od soumraku do úsvitu a za deště či mlhy pozoruhodné místo). To vše stálo na místy docela prudkém svahu, což znepříjemňovalo jak hru kopané, tak stavbu právě jednoho týpí, které jsme si přivezli sebou. Než jsme nalezli alespoň trošku rovné místo a týpí vztyčili, uběhla bezmála polovina tábora.... ale, když na to tak myslím ...možná za to mohl i fakt, že jsme k němu museli udělat všechny tyče - a to také nějaký čas zabralo:) Nakupovat jsme jezdili s dvoukolákem do obchůdku v Pusté Rybné (vzdáleného asi něco přes kilometr), stejně daleko byla i telefonní budka a jen o kousek dál příjemné koupání. Pro jistotu jsme ještě v táboře měli dvě horská kola a červený vůz vyrobený Škodovými závody (Víťo, Víťo - Cupova Škodovka byla barvy zelené - pozn.Doktor).
 
Táborem nás provázela etapová hra Minehava. V celkem jedenácti etapách spolu soutěžily čtyři pravěké rody - Medvědi, Zubři, Vydry a Pakoníci. Úkoly v jednotlivých etapách byly rozličné - od výroby pravěkého obleku (ve kterém jsme posléze byli po celý zbytek tábora rádi oblečeni), sušení šátku nad ohněm až po extrémní etapu Povodeň. V této etapě si táborníci museli v co nejkratším čase vyklidit své stany a věci nanosit do lesa nad tábor a to tak dalesko (a vysoko), aby je ochránili před imaginární hladinou vody. Určitě si dokážete živě představit, jakou z toho měli soutěžící radost. Ale alespoň si potom důkladně uklidili. V etapách se bojovalo o pazourky, po každých třech etapách mohl rod provést "obětování totemu" - vylosoval si lísteček, který mu buď přičetl či odečetl jeden až tři pazourky. Asi nejvydařenější částí etapové hry byla závěrečná cesta, která končila na romantické skále osvětlené svíčkami. Nářez.
 
Ejkin: Mě se na táboře nejvíc libilo praní ponožek, a to kvuli tomu že když se dali do vody všechny ponožky vznikl takový smrad až se to nedalo dychat.
 
Dalším obzvláštněním táborových dnů byla hra Sonatae. Vždy na ranním nástupu si každý táborník vylosoval lísteček, ale pouze na jednom z nich stálo slovo Sonatae (slunce). Tento človíček se pak snažil po celý den pomáhat ostatním a chovat se vůbec extrémně mile. Večer pak každý napsal na kousek papíru, kdo byl podle něj dnešním Sonataem. Ne vždy se podařilo posbírat nejvíce hlasů tomu, kdo to měl ráno "uloženo". Ke konci tábora hru začaly kazit skupinky kulišáků, kteří se předem domluvili volili nezaslouženě jednoho ze svých řad...
 
Několik dní s námi špásoval tajemný "Z". Jednoho dne jsme při hlídce zahlédli na protějším svahu podivné zjevení, vypadající jako duch, které slabě světélkovalo a zvesela křepčilo. Druhý den, když jsme se vraceli z koupání, nalezli jsme poblíž kousek papíru, správu, podepsanou "Z". "Z" náš ještě párkrát potrápil, ale nakonec jeho snaha zanikla do stracena. Během tohoto léta postihly Českou republiku povodně, které jsme však téměř nijak nepocítili. A považte, že nepříliš daleko (asi 50 km od našeho tábora) byla situace taková, že zde museli záchranáři využívat služeb vrtulníků a armády. Jedinou nápovědou nám snad mohlo být několik velmi prudkých bouří, které si však vše odbyly v noci a naši činnost mnoho nepoznamenaly. Poznamenala ji však velká nemocnost - malá epidemie chřipky. Slib složila čtyři vlčata a většina skautů a skautek, vyvrcholením jejich přípravy na slib byla předslibová cesta.
 
Basker: Můj nejlepší zážitek z tábora byl když jsme měli se Zdeňkem Sehnalovým hlídku. No to by bylo dobrý, že jsme měli hlídku ale co se nám stalo. Měli jsme hlídku od 1.00 do 3.00 ale usnuli jsme. Měli jsme štěstí že nám přišel pomoct Víťa jinak by tábor nebyl vůbec hlídaný. Druhý zážitek je bohužel jen pro zasvěcené.
Tomu já říkám bezva nejlepší zážitek z tábora... I když kdo ví, co byl ten druhý.
 
Na tomto táboře jsme se také naučili hrát a zpívat mnoho písní. Tzv. "zpívandy" probíhaly pravidelně každý večer, mnohdy i neplánovaně v jiný čas. Nikdy předtím (a asi ani nikdy potom) se na táboře tolik nehrálo a nezpívalo. Myslím si, že nemalou roli v tom sehrála dobře osvětlená jídelna, která usnadňuje práci hudebníkům s krátkou pamětí... Zajímavé bylo také povídání pana Vladimíra Báči, který byl v roce 1945 skautem (bratr Salašník) a přiblížil nám zdejší odboj proti nacistům. Přivenesl nám také ukázat dvě šavle a dva bajonety - pro malé kluky velmi vděčné artefakty. Zahráli jsme si spoutu her (Pravěk, Středověk, Sbírání značek, Sedm statečných,...), uspořádali olympiádu a fotbalový turnaj (za účasti hvězdných týmů Španělska, Jamajky, Chorvatska a Tibetu). Protože jsme se ocitli v novém prostředí, uspořádali jsme několik výprav do okolí, zejména na různé skalní útvary (Zkamenělý zámek, Milovské a Rybenské perničky a Čtyři palice).
 
A na závěr - jako speciální bonus - hodnocení tábora tehdy ještě mladým sokolem Wardenem: I když jsem byl na táboře jen jeden týden, líbilo se mi toho dost. V první řadě etapovka, ta byla fakticky super, zvlášť pak závěrečná část. Dále pak perfektní bylo posezení v tee-pee při ohni a kytaře. Dobré byly i některé hry - namátkou dobývání pevnosti, povodeň, atd. Velmi se mně líbila i předslibová cesta a doufám, že její tradice se v oddíle udrží ještě velmi dlouho.
Na druhé straně jsem však byl zklamán tím, jak se stanuje v obyčejných podsaďákách, tee-pee je lepší - možná je to jen můj názor, ale přece jen pro mě je tee-pee prostě klasika. No a nakonec bych ještě na táboře bral nějakou tu dvou - možná i třídenní výpravu do okolí. Tak to je asi vše. Jinak tábor byl stejně perfektní.

 
Elektřina neelektřina, týpí netýpí, já bych tam jel klidně znovu!
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |