Pátek 3.9.1999 - zahajovací schůzka: Na nástupu nám přibylo pár nových brášků a sestřiček. Po hře Hu-tu-tu-tu, která sklidila úspěch nejenom u mladších, se jednotlivé družiny průběžně střídaly na čtyřech stanovištích. Jedním z nich bylo Šárlího natáčení na video, kde se nás vyptával na hezké zážitky z letního tábora...
 
Neděle 31.10.1999 - Drakyáda: Poslední říjnovou neděli odpoledne se sešla hrstka lidiček, aby se vydala soutěžit v pouštění draků na Bukovské pastviny nad Křtinami. Bezvětrné počasí našemu počínání příliš nesvědčilo a také mlha hustá tak,že by se místy dala snad i krájet nebyla zrovna ideální...
 
Sobota 27.11.1999 - závod o titul Mistra uzlování: V brzkém odpoledním čase se uskutečnil avizovaný závod o Mistra uzlování. Jako obvykle se kompletní sestava závodníků dostavila s půlhodinovým zpožděním, což ale průběh závodu nijak vážně nezkomplikovalo. 1. místo Liba, 2. místo Kamča, 3. místo Ejkin
 
Neděle 5.12.1999 - mikulášská nadílka: Tak o této akci jsem žádný záznam nenalezl, ale zcela určitě se konala, protože a to si pamatuji docela přesně, jsem ve Křtinách narazil na nějaké čerty, Mikuláše a snad se tam někde potuloval i anděl. A pokud ho čerti nesežrali, potuluje se tam někde dodnes.
 
Sobota 29.1.2000 - velké šití: Na tuto brigádu ochotně přišli Zbyněček, Terka G., Katka, Kamča, já, Linda, Hanka D., paní Pavloňová, Véva, Jack a Zbyněk. Nezapomněli se ukázat a také trošku pomoct Tom, Kulich, Michal. Časně ráno bylo třeba dopravit na saních všechny tee-pee, liningy, dva stoly s dvěmi židlemi a kazeťákem od Drápelů do tělocvičny...
 
Neděle 13.2.2000 - dětský maškarní bál: Plesová sezóna pomalu končí a jako každý rok, i letos jsme uspořádali maškarní bál pro naše nejmenší spoluobčany. Celou přípravu si vzaly na starost Petra s Lindou. I když začaly až na poslední chvíli, zvládly vše s šarmem jim vlastním, což dosvědčuje především velký počet sponzorů tohoto bálu...
 
Sobota 25.3.2000 - výroční oheň: Dne 23.3.1990, necelého půl roku po Sametové revoluci, která vrátila naší zemi demokracii, bylo ve Křtinách obnoveno středisko Junáka. Nově založené středisko navázalo na středisko, které působilo ve Křtinách již v roce 1968. V březnu roku dvoutisícého přešlo tedy naše středisko již do druhé dekády své existence...
 
Neděle 30.4.2000 - pálení čarodějnic: Jako každý rok jsme opět uspořádali skautské pálení čarodějnic, které se jako obvykle konalo na našem slibovém místě - na Tábořišti. Celá akce se započala úderem půlšestnácté hodiny - v tolik hodin jsme se totiž měli všichni srazit u naší zelené klubovny...
 
Sobota 13.5.2000 - okresní kolo závodu vlčat a světlušek ve Zbýšově: Ráno v 7.15 h se našich jedenáct svěřenců sešlo na náměstí u aut pana Pinďáka, Grice a otce a dědečka Matala. Nakonec ve třech autech, v krojích, připraveni a přepočítáni jsme vyrazili na cestu. Véva, Kamča, já, Filip, Štefan, Ufík, Lukáš, Onďa, Dunka, Terka, Peťa, Vesí, Očko, Martinka a Lucka. Cesta nám trvala asi 45 min. Vlčata 1. oddílu Křtiny 3. místo
 
Kamila Koudarová, Zbyněk Drápela, Martin Vojáček - Jack, Liba Sekaninová, Přemysl Drápela

Na našem, dá se říci kultovním tábořišti, proběhl i tento jubilejní tábor - Tábor orlích per. Jak již z názvu vyplývá, nesl se v duchu života severoamerických prérijních indiánů. Všichni táborníci získávali orlí pera do čelenek za úspěchy ve výcvikových zaměstnáních, za ušlechtilost, odvahu, i za bodování služeb a úklidu. Podle počtu získaných orlích per postupovali v indiánské hierarchii nahoru (no jistě, dol se většinou nepostupuje) a získávali tajemné indiánské tituly jako sagamor, sachem a další. Šestky a družiny mezi sebou zápolily v získávání skalpů - nebojte se, všichni se vrátili domů živí a zdraví, někteří i s vlasy, i jinou (třeba i umělou) pokrývkou hlavy. Tyto skalpy se rozdávaly za služby, úspěchy ve hrách, ale především za etapy Cesty náčelníků. Táborníci se stali indiánskými zvědy, kteří plnili důležité úkoly pro přípravu velkého povstání proti bílým utlačovatelům. Při plnění těchto úkolů museli osvědčit dobrou schopnost čtení mapy a jiných skautských znalostí a dovedností. Na cestách strávili vždy přibližně dvě hodiny a urazili trasu o délce čtyř až pěti kilometrů ve velmi náročném terénu. Zde nesmím zapomenout na vyčerpávající práci Kulicha, který na táboře připravoval a vyhodnocoval všechny cesty náčelníků. V první části tábora se hrálo více her a program se podřizoval víceméně přáním a tužbám našich mladších bratrů a sester. I přes nevelkou přízeň, dalo by se říct až nepřízeň, počasí, se nám podařilo uskutečnit hodně z plánovaných činností. Krom každodenních výcvikových zaměstnání se sehrálo i hodně her, mezi nimiž zaperlily již oblíbené táborové tituly jako: Středověk, Boj o čísla, Prospektoři - i když mezi staršími skauty to byla hra velmi diskutovaná a nepatřila k oblíbeným, se Saskaweči pak klasika Maršál a špion. Byla uskutečněna i výzvědná výprava ke skautům z Pozořic, kteří tábořili v Rakoveckém údolí. Tam byla sehrána velká a pro nás úspěšná hra Borodino. Měřily se síly v Tábornickém víceboji i v Indiánské olympiádě. Hodně času se věnovalo lukostřelbě a s ní i první pomoci (jo, ty dvě spolu ruku v ruce světem kráčí). Ti nejodvážnjší vyzkoušeli své štěstí na stezce odvahy (a pokud nezemřeli, bloudí do dnes). Ve druhé části tábora byly velké hry vystřídány spíše činnostmi z vyšší skautské a tábornické praxe a činnostmi rukodělnými. Proběhla série závodů typu "dynamic", při kterých je třeba projevit rozhodnost a najít často netradiční řešení spočívající v týmové spolupráci. Vypalovali jsme placky, opět úspšně vařili v Setonově hrnci, zkoušeli vázané stavby, zápasili noži u kůlu Muh-mohwa. Velkým průkopníkem tábora se stal Pecínek, jehož neutuchající zaujetí, síla a dovednost nás dovedli k rozdělání ohně třením dřev. Tento zázrak se pak povedl ještě Zbyňkovi, což nám dostatečně zaručovalo jistotu přežití v krutých zimách. Díky chlapci, jsme vám za hodně dlužni... (to je doják, co). Mezi mnohé vrcholy tábora patřilo také plnění Tří orlích per. Tuto těžkou zkoušku skládající se ze 24 hodinového mlčení, nepožití jakékoliv stravy krom pitné vody a 24 hodinového pozorování tábora, aniž by byl sám spatřen, přežili a dá se tedy říct, že i splnili Véva, Liba, Marťa, Klára a Warden. Sláva vám, naši hrdinové.
No a to je tak asi vše, jistě vás už nudím a máte na práci důležitjší věci, než číst nějaké výplody chorého mozku, takže nazdárek do příště
 
Martin Vojáček - Jack