úvodní strana
časopis S.M.R.K.
S.M.R.K. - skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny - je časopis, který vydává středisko od roku 1998 pro svoji vnitřní potřebu. Zdarma je distribuován registrovaným členům střediska. Ti si v něm mohou přečíst jak reportáže z proběhlých akcí střediska, tak i informace o akcích připravovaných. Dále zde naleznou zajímavosti z historie (nejen) křtinského skautingu a řadu dalších informací o chodu střediska.
expedice "Sa-Kra 2003"
Pátek, 25.07.2003
Na 6:15 je určen sraz na zastávce ve Křtinách. Se zalepenýma očima se plouží Klára, Venďa, Warden a Juri. V 6:30 jsme tedy vyjeli na naši velkou letní expedici. V Brně na nás věrně čekal Doktor, který svou přítomností zvýšil náš počet na pět účastníků s tím, že časem nás v horách nalezne také Přema a bude nás šest. 7:43 již sedíme ve vlaku směr Králíky a odsud autobusem do Dolní Moravy. U Doktora se, jakožto i v průběhu celé expedice, silně projevovala vlaková úchylka, jíž obětoval několik filmů. V Dolní Moravě vznikl s konečnou platností název naší expedice. Sasanky a Králíčci nás provázeli celou cestu, kam jsme se jen mihli, zasloužili si tudíž obsadit čestné místo v názvu expedice. Kolem druhé hodiny razíme směr vrchol Králický Sněžník a plánujeme přespat někde po cestě (tak to alespoň někteří namluvili nám slabším). Pečlivé prostudování mapy vedlo k tomu, že jsme značku viděli asi dvakrát, zamávali jí a stoupali korytem nějakého potoka po vrstevnicích přímo k vrcholu. Veškeré námitky na tento způsob turistiky do kolmého kopce smeteny ze stolu. A tak tedy ve 20:30 bodáme do kamenné pyramidy ve výšce 1423 m.n.m. skautskou vlajku. Žulový slon nám poskytl ubytování pod svými lopuchy a my v kruté zimě zalehli do spacáků v Hannah stanech (my s Klárou jsme se však z této hvězdné sestavy trochu vymykaly jinou značkou).
 
Sobota, 26.07.2003
V 5:23 již Warden volá: "Děti, vstávat!". Museli jsme vstáti, abychom za ubytování s podivnými piktogramy škrtnutého týpka neplatili částku neúměrnou pohodlí. Přivítalo nás sluníčko, jaká změna po té promrzlé noci! Stany usušeny, všichni pokocháni, slon nesčetněkrát objat. Zkratkou jsme to sekli na červenomodrou. Cestou jsme shlédli docela zajímavou exhibici v podobě mladého muže cvičícího "tajči" těsně pod vrcholem. Přihodili jsme do klobouku pár drobných a pokračovali do Starého Města. Zde nás ovšem zastihla "ryze křesťanská" pouť. Vyhládlí jsme za nic na světě nemohli sehnat restauraci s volnými místy. Z posledních sil jsme tedy čekali na vlak do Hanušovic, rodiště slavného... piva Holba. Věřím, že mrtvým sardinkám je v konzervě lépe než nám a tisícům dalších živých v jediném vagóně (osobní motorový vůz řady 810 - pozn. Doktora). Jaké štěstí, že jsme narazili zrovna na kamarády skauty z Jeseníku, obzvláště Doktor si s nimi docela slušně popovídal. V Hanušovicích se zkřiveným úsměvem na rtech usedáme do restauračního zařízení a dáváme si pořádnou porci výborného jídla, po kterém se naše úsměvy srovnávají do blaženého výrazu. K večeru usedáme znova do vlaku, abychom se dopravili do další stanice s názvem Žulová. Moc pěkná vesnička. Nenasytní hltáme ještě utopence a nakládané hermelíny. Kolem 22. hodiny se snažíme nalézt úložný prostor pro pět poutníků. Místo toho nacházíme podobných pět poutníků, z nichž jsou však na rozdíl od nás 4/5 mužského pohlaví. Společně hledáme dál a dostáváme se do vysněného lomu i s přístřeškem. Dozvídáme se, že naši spolunocležníci jsou z Ostravy. Do pozdních hodin s nimi zpíváme skautské i neskautské písně a nadmíru unavení uléháme opět do našich stanů.
 
Neděle, 27.07.2003
V 8:00 se někteří probouzejí. Já mezi ně nepatřím, takže nemám tušení, co se dělo. Z doslechu však vím, že Doktor budil bez ostychu veřejné pohoršení tím, že se koupal úplně svlečený!! Slunce neustále zvyšovalo svoji intenzitu až teplota vzduchu dosáhla asi 50°C. Z důvodů výše zmíněných bylo nemožno se jakkoli pohybovat, natož se sbalit a šlapat. Den byl tedy ve znamení opalování, koupání a umírání horkem. Tím jsme se ještě více spřátelili s kamarády z Ostravy, protože měli podobnou teplotu těla jako my, a společně uvařili oběd. Ve tři hodiny nás však opustili se slovy: "Jdem se podivat na vodopady." Tak jsme v krásném lomu, jehož kapacita zdaleka nestačila stovkám vyschlých místních obyvatel, zůstali "sami". Když se sluníčko konečně umoudřilo a pustilo nás ze svých vroucích spárů, sbalili jsme věci a prozkoumali místní půvabnou přírodu. A protože v pondělí byl ohlášen příjezd křtinského velvyslance Přemy, nehnuli jsme se z okolí Žulové ani dnes.
 
Pondělí, 28.07.2003
Ráno nás z vyhřátých postelí vyhání nepříjemná vidina zamračeného nebe. Opravdu však šlo jen o vidinu, takže zrychlený přesun pod přístřešek jsme absolvovali nadarmo. Nic naplat, zase bude hezky. Po lehké procházce kolem lomu se začala ozývat vakovitě rozšířená část trávicí trubice a my byli donuceni vařit. Nevím koho, ale mám pocit, že to byla nějaká holka, napadlo do litru vody nasypat dvě polévky - hrachovky. Původně zamýšlený výborný oběd už se zachránit nedal. A kluci, jako malí kluci, chtěli zkusit jinou verzi s polévkou francouzskou. A taky zkusili. A taky hnus. Protože se již blížila ta osudná hodina příjezdu posledního kousku do naší šestidílné skládačky, odebrali jsme se směr Žulová centrum. Přema přijel. Radostné shledání - polibky, slzy štěstí. Dokoupili jsme jídlo a šli dál. Šli, šli, šli, až jsme došli ke zřícenině Kaltnštejn nedaleko vesnice Černá Voda. Moc hezký plácek pod hradem nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli zde přenocovat. Znova jsme pokoušely naše kuchařské umění, ale tentokrát vyhrál hlas té chytřejší z nás a polévka se vařila podle receptu. Doktor se dobrovolně vzdal nároku na večerní vycházku po okolí a jako čestná stráž s kulometem ve své mužné paži střežil naše poklady, zatímco my zbylí jsme začali šmejdit po lese. Cestou jsme potkali některá hospodářská zvířata - koníky, kravičky, kozičky, žirafky a jako hřeb večera i Satánka. Za regulérní tmy se vracíme zpět a co nás tam nečeká? Doktor rozdělal oheň! To je ale šikovný chlapec, že?
 
Úterý, 29.07.2003
Probuzení jako z pohádky - důchodci přišli navštívit rozbořený hrádek a Warden se je snaží vyvést z míry tím, že věší na stromy spacáky. Oni se však nedají a s jistotou sobě vlastní vystupují bez jediného mrknutí oka. Po snídani (byla vůbec nějaká?) přišlo pomalé sbalení a rychlý postup do kopce, kde na nás prý čeká Ripperův kámen, na kterém však seděly, jak Doktor správně poznamenal, Ripperovy děti. Nahoru už to nešlo, tak jsme ojedli vrcholové maliny, hodili oko na Jeseník a odešli do něj. Dlouhou únavnou cestu z kopce nám Klára zpříjemnila brilantním přebásněním německé básně vytesané na náhrobku. Člověk by to do té holky neřekl, ale ona když chce... Míjíme Lázně Jeseník s rozlehlým nádherným udržovaným trávníkem a rozlehlými škaredými neudržovanými Němci. Konečně jsme dole na náměstí a ve Spotřebním družstvě Jednota nakupujeme jedálko na ráno. Kápli jsme na neuvěřitelně dobrý tavený sýr Vítěz z jesenické mlékárny. Hladoví jak psi se přesouváme do hospůdky v hotelu Staříč. Doktor nás přesvědčuje, že to nebyl jen tak obyčejný hotel, ale mně se tam líbilo. Futrujeme se jídlem až nám leze ušima. Plněné vepřové kapsy, kuřecí směs s nivou, utopenci, palačinky, kakajíčko,... S plným břichem jdeme nalézti nocleh do jesenických lesů. To nám značně usnadňují tři postavy nejasného pohlaví zamykající jesenický hřbitov. "Jóó, do toho seníku se vejde sedum lidí," chvástal se kterýsi z nich. Spali jsme venku u ohniště.
 
Středa, 30.07.2003
Podle věrohodných instrukcí postav z večera postupujeme směr Čertovy kameny vzhůru. Nevím proč se Warden tak nekamarádí se značkami, ale opět jsme po nich nešli a logicky následovala ztráta šesti osob v lese. Počasí si to s námi rozdává v karetní hře Prší a někteří z nás už toho mají plné zuby. Po čase naši bratři pochopili, že cesty jsou zde na to, abychom po nich chodili a potkáváme červenomodrou značku, po které promočení přicházíme do chaty Zlatý chlum. Zde nás vzpružuje malé občerstvení v podobě klobásy nebo párku, sušíme oblečení a vedou se diskuse na téma...hmm...Přemo? Doktore? Podobné téma nás neopouští ani cestou dolů, zpět do Jeseníku, kde nasedáme na vláček motoráček do Branné. Již z vlaku je vidět obrovitananánská stavba, ve které máme údajně domluvený nocleh. Je to hrad v rekonstrukci. Vyškrábat se nahoru k němu nebylo tak hrozné jak by se mohlo zezdola zdát. Fakt vypadal dobře, ten hrad. Ale pan Zrzavec nás nechtěl pustit dovnitř a ani po Wardenově snaze přesvědčit ho, že blbě slyší, si to nerozmyslel. Že prý není místo a že bychom mu po... nádvoří. Asi nevěděl, že jsme skauti. Zůstali jsme bez domova. Takovou ztrátu jsme museli jít zajíst sýrovou jehlou do příjemné hospůdky nedaleko hradu. Dva z našich velících důstojníků se nenápadně přidali ke skupince pějících obyvatel hradu. Těžko říct o co jim šlo, každopádně to nevyšlo a ustlali jsme si pod mostem. Mooc pěkná noc.
 
Čtvrtek, 31.07.2003
Ráno bylo trochu přispávací, abychom se v plné kráse předvedli místním pochůzkářům. Až jsme do sytosti nakrmili náš egocentrismus, nacpali jsme všechny věcičky do Gemm a rozdělili se - Doktor s Jurim odmítli vkročit do hradu (asi se báli), zato my odvážní (= Klára, Přema, Warden a Venďa) jsme překonali strach a šli na prohlídku. Roztomilý chlapec s malou indispozicí v mluvě nás přivítal a hradem provedl. Hrad byl skutečně v dezolátním stavu. Zde by se asi nejvíce hodila Doktorova věta, jíž nás obšťastňoval celou expedici: "Beztak se tady slízají feťáci z celýho okolí." Opravdu spíše než středověké stavby (či ze které to bylo doby) budil hrad dojem pochybného doupěte s grafitti po stěnách. Přema si za 20,- Kčs vyfotil jednu fotku asymetrického stropu a hrad jsme navždy opustili. Na oběd jsme nepohrdli topinkou a kofolou a začali se pomalu přesouvat dolů na nádraží. Cestou jsme se koukli do místního kostelíku, pozdravili brannecké důchodce a setkali se s bratry uprchlíky. Společně jsme došli až k nádražíčku, kde jsme potkali sympatického mladíka se sympatickým pejskem. Ten nás vyfotil, tedy ten mladík, a vzniklo tak cenné foto, na kterém jsme výjimečně všichni. Ale zaslechla jsem nějaké buřičské hlasy, jejichž majitelé chtějí někoho smazat - Peťo, nedopusť to! Vyčerpávající přednášku jsme s Klárou dostaly od Doktora - o mašinkách a tak. Pak už se přiřítil vláček a odfrčeli jsme ááž do Brna (pro představu to byly asi 4 hod). Tam jsme ztratili Doktora (že prý se mu chce na záchod) a nasedli jsme na autobus 20:30 do Křtin. To je vše.
 
Vendula Švendová
 
Fotografie z expedice "Sa-Kra 2003"
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |