úvodní strana
časopis S.M.R.K.
S.M.R.K. - skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny - je časopis, který vydává středisko od roku 1998 pro svoji vnitřní potřebu. Zdarma je distribuován registrovaným členům střediska. Ti si v něm mohou přečíst jak reportáže z proběhlých akcí střediska, tak i informace o akcích připravovaných. Dále zde naleznou zajímavosti z historie (nejen) křtinského skautingu a řadu dalších informací o chodu střediska.
12. tábor 2002 "Tábor Starých Slovanů"
Pondělí, 01.07.2002
Protože v pondělí jsem měl ještě zkoušku a dorazil jsem až v úterý, tak první den znám pouze z povídání: Pro několik oldskautů a skauty začal tábor již v sobotu (neděli), aby všechny důležité stavby stály již před příchodem vlčat a světlušek. Hlavní skupina odcházela ze Křtin ve tři čtvrtě na devět ráno pod vedením Liby, za asistence dvou dalších skautek - Katky a Zuzky. Cesta do tábora jim zabrala přibližně dvě hodiny, předběhl je pouze Zbyněk s Davidem, kteří jeli autem (a míjeli pěší kolonu u kostela v Bukovince) a Kešík, kterého si "nasadil" na kolo Filip Korčák a do tábora dovezl. Po příchodu do tábora se všichni vrhli na šroubování postelí a opravy rohoží, aby se mohli do večera nastěhovat do týpí, která již stála. Skauti se příchodem ostatních nenechali rušit a pokračovali v kopání latrín. Večer proběhl na starém tábořišti zahajovací oheň; dřevo na něj připravovala vlčata. Během ohně nastal poplach, který vyvolala Markéta s Libou bušením do kuchyňského náčiní, neboť v lese, směrem ke krmelci, zahlédly světlo. Celý tábor se jako jeden muž vydal podezřelým směrem. Pouze Kamilka zůstala u ohně a postarala se o jeho důstojné vyhasnutí. Ostatní mezitím spatřili na prvním rozcestí nad táborem svíčku, a od ní na dohled na další, až je tato cesta ze svíček přivedla téměř ke krmelci. Zde jejich oči spatřili záhadnou postavu, obklopenu půlkruhem ze svíček. Postava, kterou mihotavým světlem oblažovaly nejen svíce, ale i dvě pochodně, promluvila k táborníkům a navnadila je k životu podobnému žití dávných Slovanů, lovení zvěře, ušití jednoduchých obleků, … A jak se postava zjevila, tak i zmizela a protože na jeden den toho bylo až příliš, tak se šlo spát…
 
Úterý, 02.07.2002
Jelikož předchozí den byl zahajovací oheň, byl budíček posunut až na osmou hodinu. V prvním a druhém dopoledním zaměstnání bylo potřeba zejména shrabat seno, s čímž bojovali světlušky, dokončit latríny a vsakovací jámu, což byla práce pro skauty a konečně nachystat hromady dříví - jak do kuchyně, tak i do týpí - o to se postarala vlčata. Chvosťa mezitím vykopal jámu na stožár, který tak mohl být slavnostně vztyčen ještě před obědem. Skautky měly službu v kuchyni. Díky tomu, že se oběd nestihl dokončit včas (což byl mimochodem problém většiny "velkých" jídel v první polovině tábora, než se služby trošku zaběhly), podařilo se nám se Zbyňkem zhotovit lavice a stoly v jídelně. Po obědě a poledním klidu jsme si zahráli hru "Letecké souboje", o kterých jsem se podrobně zmiňoval v kronice loňské, a která je pro horké letní dny jako stvořená. Možná i díky neoblomnému sluníčku se v závěru zvrhly gentlemanské souboje pilotů v neorganizované šarvátky a polévání vodou - nejen z ešusů, ale i rovnou z lavorů. Nejhůře dopadl Štefan, který byl mokrý od hlavy až k patě. Jen co jsme se převlékli do suchého oblečení a nasvačili se, začala první etapa etapové hry (1. E. H.) - "Výroba oblečení". Každý dostal kus látky a podle starého střihu měl za úkol ušít si svůj oblek. Tato činnost se protáhla až do večeře a mnozí v ní pokračovali i v osobním volnu až do večerky (a někteří až do konce tábora :)).
 
Středa, 03.07.2002
Ráno vyrazil Zbyněk s Libou na nákup, čili ranní nástup vedl Warden. Na nástupu se podařilo pojmenovat rody, do kterých jsou táborníci rozděleni - Rokytové (vlčata + skautky) a Vršovicové (skauti + světlušky). Dopoledne zavelel Warden s vlčaty a skauty k vyklizení klestí a potulného dříví ze lesa okolo latrín, neboť hrozilo, že si zde někdo v noci ublíží. Zabili jsme tím, jak se říká, rovnou dvě mouchy jednou ranou, protože takto získané dříví jsme posléze zužitkovali v kuchyni. Světlušky pokračovali - vedeny Kamčou - ve svém dlouhodobém údělu, a to sice ve shrabování sena. Já jsem pokládal základy ke stavbě umývány. Bára a Zuzka - světlušky, které měly službu - se začaly černit sazemi jako indiáni před bojem. Bohužel jejich "nápadu" nebyli ušetřeni ani nevinné oběti, které se s nimi náhodou setkali. Nejhůře dopadl opět Štefan, leč ten se počernil sám a dobrovolně. Těsně před obědem (ovšem obědvalo se až kolem půl třetí) dorazila Martina a tábor tak byl kompletní. Po poledním klidu bylo na programu modelování z hlíny. Původně si měl každý vyrobit knoflíky pro svůj slovanský oděv, ale nakonec si každý modeloval stejně co chtěl, takže vznikla řada zajímavých děl. Především různé vázy, drak (Kája), Adam (Chvost), Eva (Keša),… Následovala 2. E. H., při které bylo úkolem obou rodů na vyhraničeném území posbírat co nejvíce drahých kovů (papírků), v čemž jim bránili tři zlí Avaři. Získané poklady směnili po večeři rody za mince s kupcem Sámou, který měl náhodou kolem cestu. Večer nás navštívil Véva s Ríšou. Véva nám pomohl se stavbou umývárny, takže se za tento den podařilo udělat její "hrubou konstrukci". Ríša spal ve velkém týpí, Véva odjel navečer domů.
 
Čtvrtek, 04.07.2002
Ve čtvrtek nás probudil bubnováním na plachty našich týpí déšť. Protože pršelo relativně hustě, provedl se nástup improvizovaný - v jídelně. Sekeru práce zasekával Warden a stalo se snad poprvé v historii našich táborů, že ji zasekl mimo zraky táborníků, protože jeho čin se odehrával venku na dešti, kam nikdo neviděl. Špatného počasí jsme využili k plnění bodů do stezek. Vlčáci si vybírali odborky, které by chtěli na táboře (nebo vůbec někdy v budoucnu) splnit. Po poledním klidu se "ten nahoře" trošku umoudřil, takže mohla proběhnout 3. E.H. s názvem "Rozbitý džbán". Rody v této etapě hledaly podle zprávy, azimutu a navigačních šipek, až se jim podařilo naleznout dva rozbité džbány. Jak se dá tušit, každému rodu byl určen jeden. Tyto džbány se potom rody snažily ze střepů sestavit a lepidlem Kanagon slepit. Po tuhém boji zvítězili Rokytové (vlč+sky), Vršovicům se džbán po neumném slepení znovu rozpadl ha kousíčky. Mezitím jsme se s Ríšou a Zbyňkem zabývali opět stavbou umývárny, s menší výpomocí Baskera, který se na nás přijel na motorce podívat. Po etapové hře postavili skauti v táboře náš starý táborový symbol, totem s bizonem. Světlušky zase poskládaly z kamínků rozetu okolo paty stožáru. Touto dobou se objevil v táboře opět kupec Sámo, tentokráte však v civilu - projížděl na motorce z "oslav státního svátku" na starém tábořišti domů. Bystrý Kešík se tomu při večeři náležitě podivoval:). Po večeři bylo již vše připraveno na hru Středověk. Zde se projevila silná šlechta v podání starších, která si po velkou část hry dosadila na trůn Zbyněčka jako krále - loutku:). A protože všichni už byli unavení, plánované večerní posezení v týpí bylo zrušeno a šlo se spát.
 
Pátek, 05.07.2002
Při vyhlašování budíčku se mně podařilo k smrti vyděsit velikou volavku, která nocovala ve stromech okolo přehrady. Rozcvička potom měla přídavek v podobě Wardenova a Kešíkova běhu k Milušce a zpět, který si Kešík zasloužil včerejším špatným chováním. Zbyněk s Libou jeli ráno nakupovat zásoby. Během nástupu dorazil Jack s Milčou a ubytovali se na Brodieho tábořišti. Dopoledne jsme zejména poklízeli tábořiště. Skauti postavili kůl na plácanou, ovšem síťka s míčem již dosluhuje a míč z ní tak občas "utíká", což ubírá požitku ze hry. Mně a Zbyňkovi se podařilo konečně dokončit umývárnu. Ještě před obědem přijeli na kole "skautští adepti" z Mokré pod vedením Ještěra a prohlédli si tábor. Nejvíce je asi zaujala právě dokončená plácaná. Po obědě a poledním klidu opět odjel Zbyněk (a vzal s sebou i Ríšu) a zbytek tábora se šel koupat do Olšan. Naše ležení pohlídal Jack s Milčou. Cesta byla dlouhá a únavná, neboť mnohé nerozumné světlušky si vzaly na cestu šlapky a různou jinou, na delší a kořenité cesty naprosto nevhodnou, obuv. U rybníka se všichni pěkně vydováděli (tedy hlavně v rybníce :)) a rody soupeřily ve 4. E. H. - házení dřevěných špalíků na přesnost do kruhu, reprezentovaného pneumatikou. Toto jejich snažení v nejlepším přerušil zlý Avar (nájemník rybníka) pod pohrůžkou, že pokud budeme nadále znečišťovat rybník, nahází nás do vody všechny :). Warden se s ním nakonec rozumně domluvil a vysvětlil mu naše myšlenkové pochody, čili jsme hru mohli v klidu dokončit. Vyhráli Vršovicové. Potom si ještě zájemci (nadpoloviční většina) šli koupit ledňáčky do olšanské-dědictví hospody. Byla to činnost na dlouho, neboť než nakoupili poslední, první už měli nanuky v sobě a chtěli další. Nakonec se ale dobrá věc podařila a tak jsme šli, ba co víc, došli až do tábora. Zde bylo plno návštěvníků -Rosťa Zouhar, Véva, Basker a Wolf. Wolf zůstal na víkend, uvelebil se na Brodieho tábořišti. Večeře byla extrémně pozdě, takže mimo nástupu se před spaním hrála pouze roztroušeně plácaná.
 
Sobota, 06.07.2002
Hned ráno nás opustili Jack s Milčou, kteří odjeli zkoušet na hody. Protože bylo pěkné počasí, tak jsme se po nástupu vyfotili. Největším problémem se ukázalo naaranžovat Kamču a týpí:). Poté nadešel čas velké hry zvané "Aljaška", při které obstarávaly rody cenné dřevo - do kuchyně a sněmovního týpí. Snad o jedno jediné dřívko zvítězili Rokytové. Po svačině se světlušky věnovaly stezkám a nováčkovským zkouškám, vlčata připravovala s Wolfem kruh na večerní táborák a skauti si procvičovali vazby - za nějaký čas snad postaví do tábora bránu. Já a Zbyněk jsme postavili lukostřelnici. Po obědě Zbyněk zasvěcoval táborníky do tajů lukostřelby, zatím pouze teoreticky. Až po svačině si vzali luky a trénovali i prakticky. Poté proběhla další, již 5. E. H. "Nález kovotepecké dílny". Rody byly pomocí azimutů směrovány za kousky mapy (a ty kousky byly přibližně čtyři). Na mapě bylo vyznačeno místo, kde se zjevují bájní kováři. Toto místo leželo v Bizoním údolí, dále proti proudu, za tábořištěm s bizonem. Po večerním nástupu se vrátili Jack s Milčou, akorát tak na táborák. A byla to opravdu velká hranice :). U ohně se hrály a zpívaly pravé trampské písně v podání Brodieho a Wolfa. Ještě než se setmělo, vyrazili nejmladší na stezku odvahy. Ve skupince došli k tunelu, odtud chodili po jednom směr křížek. U ohně mezitím Brodie a Wolf vyprávěli strašidelné příběhy starším, kteří měli "velkou" stezku odvahy (z tábora až ke křížku) teprve před sebou. Kolem půlnoci již měli všichni zájemci odchozeno, a protože začalo pršet, bleskově jsme se uchýlili do týpí a zalezli do spacáků- A jak dopadla zkouška odvahy? Z tunelu dorazili k první svíčce Zbyněček, Bára a Zuzka, ke křížku Beruška a Dunka. Z tábora si našli cestu až ke křížku (a tím nejvíce odvahy předvedli) Jirka a Štófa.
 
Neděle, 07.07.2002
Den jsme začali speciální rozcvičkou, kterou vymyslel a vedl Brodie. Liba a Zbyněk vyrazili na další nákup. Přes noc se poroučela k zemi lukostřelnice, která neunesla řádění větru. Tak jsem ji dopoledne opravil. Warden pro změnu pověsil ve velkém týpí Ríšovu houpací síť, což nesly nelibě nosné tyče stanu… Jinak se dopoledne všichni věnovali plnění bodů do svých stezek a nováčkovských zkoušek. Ještě chvíli před obědem se část táborníků - zejména vlčata - povalovala před umývárnou s Brodiem a jeho kytarou. Zbyněk musel po obědě opět odjet, proto přijeli Koudarovi. Všechna vlčata se povinně vykoupala a udělala si pořádek ve věcech. Ostatní si užívali volna dle své libosti. Po těchto příjemných chvílích nadešel čas pro další, již 6. E. H. - cílem bylo zmapovat tábor Saskawečů a nebýt přitom spatřen. Čas přidělený pro splnění úkolu byl 90 minut. Tuto etapu nakonec vyhráli Vršovicové, neboť jejich mapa byla jaksi "mapovitější". Ovšem také jsme přitom zjistili, že Saskaweči zde s námi letos netáboří. Večer vyrazili skauti a skautky pod vedením Wardena přenocovat na tajuplný kopec Černov. Koudarovi s sebou cestou domů vzali i Martinu, která se cítila nemocná.
 
Pondělí, 08.07.2002
Protože skauti a skautky se nacházeli na Černově, čítalo momentálně osazenstvo tábora 11 lidí, z toho 4 dospělí. Nástup vedla Markéta, jelikož Zbyněk byl zaneprázdněn focením. Světlušky měly dopoledne službu, vlčata si pod Zbyňkovým vedením vyráběla luky - nutno podotknout, že s obrovským nadšením. Po obědě odjeli Zbyněk s Kamčou k lékaři do Křtin. S sebou vzali všechny "podezřelé" z nemoci: Kešíka, Zuzku a Báru. Ostatní prožívali polední klid v kuchyni - vlčata dokončovala luky a tvořila si zásobu šípů, k čemuž jsem jim hrál na kytaru. Když se Zbyněk vrátil shledali jsme, že nám ubyl další zdatný táborník - Bára. Další dostali různé kapky a medicíny, které jim Kamča v určený čas neúprosně lila do chřtánu. I nadále se pokračovalo v práci na šípech a pokusné střelbě bez cíle, já a Markéta jsme připravovali na večer táborovou olympiádu. Před večeří dorazili skauti a skautky z Černova (kde se jim prý líbilo a v noci jim bylo neobyčejně horko), takže před večeří (dvě disciplíny) a po večeři (tři disciplíny) proběhla táborová olympiáda s účastí všech favoritů. Olympiáda byla plná neobvyklých výsledků a výkonů, boje sice tvrdého, ale v rámci fair play. V součtu všech disciplín nakonec zvítězil Jirka o "bod" před Štófou. O třetí místo se podělila Lidka s Chvostíkem. Poté se všichni (dobrovolníci :)) vykoupali a šli spát. Hlídkovala vlčata - a "nejlépe stateční borci" Keša s Celerem. S jejich působením mám vlastní zkušenost… nejprve několik minut obíhali kolem našeho týpí a mumlali slova se smyslem "Víťo, pojď sem, tam něco svítí" či "někdo v lese křičel hej a divně houkala sova" atp. Po jisté době jsem se dal přemluvit a vysoukal se ze spacáku a hlídku s nimi dokončil. Nikde nikdo, samozřejmě. A ti dva nejčastěji hlídkovali vprostřed louky, občas zasvítili někam baterkou a podívali se na hodinky… Abych nezapomněl - příhodna dne: Celer si v kuchyni ožehl vlasy a obočí. Šikovný chlapec :)
 
Úterý, 09.07.2002
Ráno přišla Kamča pozdě na rozcvičku. Zbyněk a Liba se vydali na další z mnoha cest za zásobami. Již na nástupu se Kešík choval tak odporně, že mu byly na večer slíbeny Wardenem meditační kolíky. Po nástupu vlčata chystala dřevo do kuchyně, posléze se věnovala službě (mimochodem, získali za tuto službu 35 bodů, což bylo naprosté maximum bodů, které ze služby šlo vydolovat - a povedlo se jim to jako prvním na táboře!). Skauti se pustili do vázaných staveb - brány. Zejména díky chvosťově neopatrné manipulaci s jednou tyčí základní "čtyřnoha" při přenášení spadla na zem. Stavba byla nakonec dočasně přerušena a začalo se přemýšlet o změně cíle… na houpačku. No, uvidíme. Skautky a světlušky si dopoledne prozpěvovali a hráli na kytaru v týpí, já jsme připravoval odpolední hru "Velký lov", Liba jela na kole do Bukovinky, protože zapomněla koupit ráno šťávu a tábor začínal žíznit. Po obědě Warden udělal CMT se skauty - Chvosťovi se tímto podařilo dokončit plnění 1. stupně skautské dovednosti. Ale bylo to o fous, potřebnou devatenáctou "sestavu" dokončil v poslední sekundě. Další náplní odpoledne byla "Kovotepecká dílna" a hra "Velký lov". První sousloví je honosný název pro tlučení kladivem do kusu drátu :) - z nalezeného bronzu bájných kovářů z Bizoního údolí kovali si táborníci různé šperky a ozdoby - byl z toho ryk a rachot k ohluchnutí. "Velký lov" byla hra na bázi "Pravěku", jednotlivci představovali lovce, v lese různobarevné kartičky zvěř a konečně já, Warden a Liba dravé šelmy, které znepříjemňovali lovcům život. Zvítězil rod Vršoviců - s drtivým náskokem. Po hře se opět všichni chopili kladiv a kovali a kovali. Večer Chvostík započal plnění zkoušky Tří orlích per, má službu a večer hlídku, nebude to mít jednoduché. Zatím drží hladovku a mlčí. Zbyněk byl nachlazený, proto spal v izolaci, aby nenakazil vlčata. Večer nadělala ještě trošku povyku naše "motonáštěva" (Igor, Katka, Lukáš a Zuzka), nakonec jsme ale přece jen šli v klidu spát.
 
Středa, 10.07.2002
Ráno byli někteří roveři a oldskauti tak znaveni, že je ani vábivá vůně snídaně nedokázala dostat z postelí ven, takže musela zaúřadovat služba - a to dost razantně - píšťalkou je šla vyburcovat k činnosti až do týpí. Po ranním nástupu si vlčata pod vedením mým a asistencí Jirkovou plnila body do nováčkovské zkoušky a stříbrné stopy. Výjimkou byl Kešík, který si chtěl na táboře splnit odborku "Kuchař", takže měl speciální program. Do tajů přípravy chutných krmí ho zasvěcovala Kamča. V jídelně měl zatím hlavní slovo Zbyněk, který zde popisoval historii našeho střediska. Nebylo to tím, že by ho náhle zastihla chvíle nostalgická, ale mnoho našich skautů a skautek potřebovala načerpat podobné vědomosti do svých hlaviček nevědomých, aby si mohli odškrtnout další položku ve svých stezkách. Jelikož bylo také potřeba doplnit některé suroviny do našich zásob, ale nebylo jich mnoho, vydaly se Markéta s Libou na kolech do Bukovinky ono chybějící zboží doplnit. Jakmile jsme opět nabyli síly vydatnou svačinou , jal se Warden vysvětlovat práci s mapou a buzolou, zejména pak měření azimutu. Po teoretickém úvodu si posluchači vše vyzkoušeli v praxi - krátkém azimutovém závodu po okolí tábora. Jedinou záludností bylo umístění jednoho z orientačních bodů, který ležel na příhodném místě, totiž na stromě s vosím hnízdem… Závodníci se s tím ale vypořádali skvěle a do tábora se vrátili všichni celí a zdraví. Ovšem ještě před samotným azimutovým kláním se Chvosťa prořekl. Řekl: "Wardene…". Hladovku tedy drží dál, mlčení začíná znovu. Bohužel, během dne promluvil ještě dvakrát, čímž mu šance uzmout Tři orlí pera na tomto táboře unikla. Tak snad příště. Po obědě proběhly závody v lukostřelbě (pořadí prvních tří vlčat bylo Keša, Kája, Baty; skautů Kubas první, druhý až třetí byli Chvosťa a Štófa). Následovala 9. E. H. "Solanka". Oba rody dostaly 1 kg soli, ovšem rozpuštěné ve vodě. Jejich úkolem bylo tuto sůl z vody vyvařit v co největším množství a kvalitě. S přehledem zvítězili Rokytové, vyvařili téměř půl kila soli, zatímco Vršovicové slabou desetinu kilogramu. Při této hře se podařilo "šikovně" upadnout Batymu a odřít si obě kolena, která mu za jeho silného řevu Kamča (za vydatné pomoci Wardena, který Celera jakž takž držel v klidu) vydezinfikovala. Štófovi se zase večer často spouštěla krev z nosu a dlouho mu tekla relativně silným proudem. Takže Kamča si na nedostatek práce stěžovat nemohla. Od tří hodin po obědě se do plnění Tří orlích per pustila také Dunka, podobně jako Chvosťa nejedla a nemluvila. Poprvé a pro dnešní den naposledy se prořekla chvíli před sedmou večer při plácané. Na návštěvu přijel Peterson a noc přečkal ve skautském týpí. Na večer jsme přetvořili ohňový kruh na "pec" pro výpal keramiky, udělali zde mohutný oheň a u něj hráli a zpívali. Když padla tma, začal foukat silný vítr a vše nasvědčovalo bouřce, nakonec však ani nepršelo. Kolem půlnoci šli všichni spát, jen Zbyněk se ještě chvíli staral o keramiku.
 
Čtvrtek, 11.07.2002
Z důvodu včerejšího dlouhého vypalování keramiky byl budíček posunut o hodinu později. Ale už od sedmi hodin jeli Zbyněk s Libou nakupovat. Vedení nástupu si vyzkoušela Kamča a ráznými příkazy si sjednala pořádek. Po nástupu se táborníci rozdělili na dvě družstva, tentokráte však nikoliv podle rodů. První vedl Kubas a druhé Chvosťa. Každé družstvo obdrželo čtyři kolíky a provaz. Jejich úkolem bylo poslepu (každý měl zavázané oči šátkem tak, aby neviděl) vykolíkovat co nejlepší čtverec. Jediným omezením bylo to, že obvod čtverce musel být stejný, jako byla délka lana. Kubasovo družstvo svůj úkol zvládlo za šest minut a jejich výsledný útvar se čtverci podobal velmi věrně. Chvosťovi svěřenci pracovali minut téměř deset, a ačkoliv se čtverci přiblížili ještě více, tak čas rozhodl v jejich neprospěch. Ale obě skupinky si vedli velice zdatně. Zbyněk s Kamčou vzali pro jistotu Štófu k lékaři, protože opět začal krvácet z nosu. A tak byl při následné 10. E. H. "Boj o vlajku" rod Vršoviců řádně oslaben. Ještě před obědem proběhl závod vlčat ve střelbě vzduchovkou. Vyhrál Keša, druhý skončil Jirka a třetí Celer. Střílelo se na šest panáčků sedmi ranami. Mně se podařilo sestřelit na šest ran všechny, ovšem troufám si tvrdit, že naprostým vítězem se stal Warden, kterému, na zakoupení lístku do věčných lovišť všem šesti panáčků, stačila rána jedna. "Když si terč dobře postavíš na dřevo a trefíš horní roh, spadne na zem terč celý :)". Při obědě dorazil Štefan, který prý může zůstat do konce tábora s tím, že po táboře půjde na důkladnější vyšetření. Po hlavním jídle bylo v plánu koupání v Olšanech, ale počasí nebylo právě nejideálnější, proto se oba rody vydaly pouze do blízkého okolí s několika úkoly: nakreslit mapu své cesty, nalézt zajímavou přírodninu, odlít stopu, … Zvítězili Vršovicové, ale největší ohlas vzbudil "úlovek" Rokytů - stéblo trávy s domečkem brouka a jeho obyvatelem (broukem). Večer si každý užíval volna po svém - někteří hráli plácanou, jiní si se mnou zpívali v jídelně. Při večerním nástupu jsme na stožáru objevili dopis (byl upevněn na vlajce, takže ho vlajková četa stáhla dolů spolu s vlajkou…). Stálo v něm, že mezi devátou a desátou hodinou večerní obdržíme další zprávu a že máme "střežit nebe". Něco málo po desáté hodině někdo (mám dojem, že to byl Kalex, který je pro objevování čehokoliv kdekoliv ta pravá osoba :)) uviděl nahoře v lese, směrem ke krmelci, světlo, za kterým jsme se vydali. Ukázalo se však, že to byl planý poplach. Při návratu do tábora jsme však uzřeli přiletět do našeho ležení zapálený šíp, na kterém jsme při bližším ohledání uviděli morseovkou napsanou zprávu. Zpráva nám říkala, že máme "hledat u přehrady". U přehrady jsme nalezli lísteček s instrukcemi pro jednotlivé rody, kdy a kam mají vyrazit. Dále jim byla nabídnuta možnost vzít si nápovědu, nebo mít větší časový odstup od druhého rodu. Jelikož Vršovicové získali v dosavadním průběhu E. H. náskok jednoho pole ve džbánu (snad jsem se již zmínil, že součet bodů z jednotlivých etap se vizualizoval na táborové nástěnce v podobě postupně vyplňovaného džbánu), vyráželi o pět minut dříve. Tohoto náskoku dokonale využili a nalezli "Bronzový poklad" v době, kdy Rokytové dorazili teprve k první "naváděcí" svíčce.
 
Pátek, 12.07.2002
Budíček byl vzhledem k včerejšímu programu posunutý o hodinu zpět. Po snídani proběhlo obzvláště nekompromisní bodování v podání mém a Wardenově (nejlepší výsledek byl jeden bod z maximálních pěti:)). Na nástupu, který jsem dostal čest řídit, jsme provedli kompletaci ešusů, neboť se nám začali ve ztrátách a nálezech objevovat různé jejich části v zajímavých počtech. Po nástupu nás přijela na chvíli navštívit Linda na kole, po svačině se poroučel domů Kalex. Skauti se pustili do nošení dřeva na večerní závěrečný táborák, ostatní měli buď službu v kuchyni, nebo poklízeli tábor. Během celého dne si všichni zhruba balili. Dopoledne nám počasí moc nepřálo, bylo polojasno a hodně foukalo, ale po obědě a poledním klidu začalo slunce pořádně pálit, což byla voda na náš mlýn - chystali jsme totiž stezku Bezmeků. Výsledky bohužel k dispozici nemám, ale jako vždy zvítězil každý kdo přežil ve zdraví:) Večer jsme měli na programu tradiční závěrečný oheň, který přichystali skauti se Zbyňkem. Faktu, že závěrečný táborák je jednou z mála příležitostí složení slibu, využila dokonale Lucka a rozšířila tím řady skautek. Jinak se oheň nesl v duchu poklidné zábavy a bilancování povedeného tábora.
 
Sobota, 13.07.2002
Poslední táborový den se už pouze balilo, bořilo, odjíždělo a zahlazovaly se stopy našeho pobytu. Bylo to však jedno z nejdelších balení tábora co jsem zažil - velkou zásluhu na tom měl malý počet "uklizeček" (na uklízení se podíleli Warden, Chvosťa, Doktor, Přema, Zbyněk, Kulich a já) a vytrvalý, silný déšť. Hned ráno si každý táborník sbalil všechny své věci a rozložil postel. Těm menším pomáhali jejich vedoucí. Jako první šla na zem týpí; rychle, dokud ještě nepršelo. Zároveň jsme "likvidovali" vybavení kuchyně a jídelny, nejprve lavice a stoly, potom kamna a brutar. To už začínalo pršet, takže jsme se rozhodli hangár nechat postavený a všechny "hotové" věci (stany, nářadí, batohy a zavazadla) zde ukrýt. Než se mladší vydali na cestu domů, tak jsme ještě stihli uspořádat anketu oblíbenosti táborových činností, programu, atmosféry a samo sebou zjišťovali vhodné návrhy na název tábora. Krátce po tom, co se tedy celá družina, pod vedením Markéty a Liby, vypravila do Křtin, rozpršelo se na plné pecky. Takže jsme se my, uklízecí četa, schovali v hangáru a pojídali jsme svačiny:) Chvilkami déšť polevoval či načas úplně přestal - to jsme potom vyráželi do terénu a postupně tak dokončili všechny úklidové práce (zbořili latríny, uklidili místo zpracování dřeva, zahladili ohniště, zasypali popelovou a odpadovou jámu, …) Nějakou tu hodinku po obědě se nad námi nebe smilovalo a přestalo pršet, a jako další důkaz Pánovy přízně přijel traktor s vlečkou. Přema ještě odchytil jednu skoro utopenou myš, aby se mu za chvíli s krabičky stejně prokousala zpět ku svobodě. Mezitím jsme zbořili hangár, naposledy si prohlédli tábořiště (a našli při tom mnoho věcí, které nepozorní táborníci zapomněli) a jeli domů - tam jsme se dostali až hodně po páté hodině večer.
 
Tak takový byl 12. letní tábor Junáka Křtiny v roce 2002, zvaný táborem Slovanů ...
 
Víťa Crhonek
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |