úvodní strana
časopis S.M.R.K.
S.M.R.K. - skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny - je časopis, který vydává středisko od roku 1998 pro svoji vnitřní potřebu. Zdarma je distribuován registrovaným členům střediska. Ti si v něm mohou přečíst jak reportáže z proběhlých akcí střediska, tak i informace o akcích připravovaných. Dále zde naleznou zajímavosti z historie (nejen) křtinského skautingu a řadu dalších informací o chodu střediska.
13. tábor 2003 "Tábor Zlatokopů"
Sobota, 05.07.2003
Ráno jsme Warden, Doktor a Juri vstávali okolo 8.00 h a začali dodělávat kuchyň. V 9.30 h přijeli Zbyněk, Hana Zbynďa a pokračovali jsme ve stavění kuchyně a jídelny. V 11.00 h přišli ostatní táborníci. Po krátkém oddechu si smontovali postele. Světlušky pak měly službu v kuchyni pod vedením Marti, a za pomoci Borise a Hany se dělalo dřevo. Vlčata montovala postele pro starší, pomáhala při kopání díry na stožár (Kája) a jinak zlobila. Skautky dělaly vypnutí plachet na podsaďáku a pak pod Brodieho vedením kolíkovaly tee-pee a dělaly lining. Skauti vykopali popelovku, udělali zástěny na latrínách (i se stříškama), Keša vykopal díru na stožár a opravil totem, pak skauti udělali lining ve svém tee-pee. Warden, Přema, Boris, Kamča, Marťa, Hanka (dále jen vedoucí) a Zbyněk s Brodiem postavili tee-pee (všech šest), pomáhali v kuchyni a všude možně. Zbyněk byl velkou pomocí, ráno udělal zbytek kuchyně (stoly v kuchyni, bedny,...), pak de fakto vedl stavbu tee-pee, večer odjel na kole domů. Kvůli velkému pracovnímu nasazení všech jsem se rozhodl posunout budíček až na 8.00 h (také proto, že děcka šli spát až okolo 23.00 h). Zítra bude první "normální" táborový den.
P.S. Dnešek se vyznačoval veklkým množstvím (h)různých zranění, takže zdravotnice Kamča měla opravdu dost práce:)
 
Neděle, 06.07.2003
Ráno byl budíček kvůli včerejší pozdní večerce až v 8.00 h. Doktorka, Nikita a Terka nevstaly na rozcvičku (později jsem se dozvěděl, že byly vzhůru už :) do 2.30 h) a tak si posilovaly tělesnou kondici pod vedením Brodieho. Vlčata dopoledne uklízela a řezala nepotřebné tyčky z háječku. Skauti dodělávali hangár - zástěny na sklad a sklípek. Skautky jsem musel věčně někde hledat - tzv. zašívací syndrom - a po notném umlouvání balily zbylé plachty (liningy, záchody, celty,..). Brodie naprosto zaneprázdnil Štefana, když si na něm zkoušel některé chvaty, a teď po Brodieho odchodu zase Štófa házel kde koho na matičku zem. Po obědě přijel Chvost. Odpoledne si všichni kopali odvodňovací kanálky okolo tee-pee a dovybavovali si vnitřek stanů i zásobu dřeva. Skauti a vlčata pak připravovali večerní táborák u ohňového kruhu na místě prvního tábora. Skautky se zašily do tee-pee a pročítaly časopisy (alespoň, že o vědě a ne Bravo či jiné prostoduché plátky). Světlušky stále kopaly rygólky a dělaly dříví do tee-pee. Večer před nástupem přijela Dunka, Liba a Staňa, takže nám do tábora přibyla poslední chybějící skautka a osadníci jsou v plném počtu. Bohužel Jablíčko onemocnělo - má zvýšenou teplotu a pokašlává. Chvost absolvoval vstupní lékařskou prohlídku - měl teplotu 37,2°C, ale k večeru už byla teplota normální, takže se mohl zúčastnit zahajovacího ohně. Po nástupu se zvedl velký zájem o lukostřelbu, který jsem ale musel ukončit kvůli táboráku. Ten začal ve 21.00 h a skončil okolo jedenácté večer. Po večerce však ještě světlušky navštívily Kamču - zdravotníka, protože Doktorka má silně oteklou levou nohu - podezření na vodu v koleni, takže zítra asi pojede do Vyškova do nemocnice na kontrolu. Ve 12.00 p.m. zavládl v táboře konečně klid a mír. Pouze já a Kamča připravujeme program a Chvost jde na latríny a pít.
 
Petr Zapletal - Warden
 
Pondělí, 07.07.2003
V prvním dopoledním zaměstnání se skautky měly prakticky cvičit ve vazbách a svázat sušák na spacáky. Světlušky měly připravit našemu totemu rozetu z kamenů z potoka. Vlčata měla připravit hru středověk a skauti si měli zahrát hru ukrajinský kopáč (vykopat díru na totem). Tu díru kopal ještě Kája odpoledne, co si pamatuju. Nějací malí, myslím že vlčata, si taky dopoledne zahráli hru na sběratele, kdy vysbírávali papírky po táboře, a pak vlčata smažila oběd (květák). Odpoledne si vlčata a světlušky vyráběli rošty pod kufry (no myslím, že některé světlušky je neměly ani na konci tábora, např. Áďa). Skautky měly odpoledne uklidit Petrův podsawďák (prosím Víťo neopravuj to, když se mi to už tak napsalo, tak to nechám), ale to se taky nepovedlo, takže nakonec fakt nevím, co dělaly, asi rošty pod kufry nebo rigolky nebo tak něco. Večer se ale hrál alespoň středověk. Nikolka Matušková odpoledne se Zuzkou Liškovou odjely s Hankou, Nikolka pro teplotu a že kašlala a měla to už na průduškách a v těch podmínkách na táboře, kdy je přes noc zima, by to asi nevyležela, a Zuzka s kolenem. Když jsem pro Nikolku vařila odpoledne horký čaj, přišla mi Dunka říct, že je divně i Zuzce Korčákové s Katkou Říhovou a tak jsem uvařila ještě další ovocný čaj s medem a citrónem pro ně. Večer jsem padla i já a jediné, co jsem zvládla, bylo rozsázet vedle podsaďáků dřevěná kolečka. To už tu za námi přijela Liba na kole, tak ten středověk hrála taky.
 
Úterý, 08.07.2003
Pro skauty a skautky znamenalo dopoledne výcvik Greenhornů, vlčata a světlušky plnili body do stezek. Já jsem se ve zdravotnickém podsaďáku dostávala ze své únavy (asi že jsem na táboře zapomněla pít), no ale Přema to všechno označil jako krizovku třetího dne a já jsem z něho už nemohla. Myslím, že mě zdravou udrželo to, že jsem spala v teplém týpku, kde hořel oheň ještě hodně v noci. Chvost dostal při bodování úklidu opět nej místo a byla mu přidělena vlaječka s růžovým zvířátkem. Po svačině se měla hrát latrína. Někteří měli dost silné obavy, že se ta hra bude hrát opravdu na latríně, ale nakonec jsme přišli na to, že se bude běhat po lese se třemi životy (třemi toaletními papíry) a pokud chytne někoho vedoucí označený jako průjem, dáme mu jeden náš drahý život = toaleťák. V lese se měli hledat latríny neboli WCčka (papírky) a ty po jednom donést do tábora k Latrin girl (to jako ke mně) na podepsání. Ještě jedna osůbka honila - to byla zácpa. Pokud ta někoho chytla, dala mu jeden život navíc - jeden toaleťák. Vítězové byli tři, Chvost, Dunka a Keša, ale vyhrál nakonec Chvost, protože si pamatoval jména všech tří průjmů. Cenou byl obdarován na večerním nástupu - jedna rulka WC papíru.No, Chvosťa měl dneska šťastnej den. Když se hrála tato hra, ještě jsme nevěděli, že nás průjem zastihne i večer. Skauti totiž odpoledne po vydatném obědě stavěli sprchy, ale Chvost s Kešou každou chvíli odbíhali na latrínu. Dostali každý jednu tabletku endiaronu proti průjmu, jenže - nebyl to průjem, byla to jiná nejmenovaná - ale Keša tu tabletku fakt snědl.
P.S. uvnitř dokumentu: Skauti točili film (režie a kamera Warden, klapka Keša, herecké obsazení Chvost, Štefan a Jirka, distributoři digitálních fotokamer pro němé filmy Kulich a spol.). Bolo to o stavění sprch a bolelo to už nevím koho.
Světlušky a vlčata se odebrali odpoledne s Přemou na výrobu věšáků na kroj, ale nějak se to řezání proutků protáhlo, a tak se nám naši malincí vrátili až tak půl hodiny po pískání svačiny. Pak hráli světlušky a vlčata závody dvojic "Cesta na Aljašku". Svázali se k sobě provázkama jednou nohou k cizí noze a jednou rukou k jiné ruce. Dvojičky prošli kolem tábora až do cíle, první byly Terka s Míšou Meluzínovy. Dvojičky se k sobě losovali a Štěstěnka tak spoutala Nikolku Ludvíkovou s Batym, kteří se spolu zrovna to odpoledne dost prali. No a umývárna se nakonec povedla, tak se mohl konečně jeden nejmenovaný W. umýt. A taky se nám vrátila Zuzka s nateklým kolenem, že jí ho vyšetří až po táboře. A taky se při kopání děr na sprchu našla černá plechovka se starým dopisem od Johna Stuarta a s malými kamínky zlata. Tak jsme si to v hangáru přelouskali (Štófa byl na to profík - sám trochu hrabe) a co bude dál, jsme nechali na ráno.
 
Středa, 09.07.2003
Světlušky se dopoledne věnovali zdravovědě - já s Nikčou jsme jim do týpka přenesly celou táborovou lékárničku (naši plechovou bednu). Vlčata s Přemem a Jeníčkem si vysvětlovali, co je to kůže jelenice a podobně do stezky. A brousily se nože a sekery. Po svačině se hrál středověk - Chvost se Štéfou furt králové, jednou Jirka, ale ten se pak držel hodně ve spodině. Já, Marťa, Kája a Nikola většinou na svých místech vysoké rytířské šlechty. Jen ta tyčka, kolem které se běhalo, vždycky spadla.
Odpoledne se skoro všichni vydali pod vedením Přemy hledat zlato podle dopisu z černé plechovky. Další zprávu našli celkem rychle a v táboře pak měli aspoň čas na dřevo do týpka atd. Já s vlčatama jsme šli na dřevo do hájku kolem zmijového keře mezi smrčkama, jenže nám trvalo odnést dřevo z lesa - Baty totiž hodil klacek do dutého vysokého pařezu a my viděli sem tam vosu a tak jsme se tam raději vrátili až za chvilku.
Večer napadlo Petra hrát volejbal a tak jsme hráli. Nejdřív 4, pak těch 5, 10, pak i vlčata - no prostě šlo nám to. Vyzkoušeli jsme Kájovuručku, jestli se nám nenarodil druhý Brody, protože ho vůbec nebolela, když ji Warden chytil jen za kůžičku a zvedl, ale po našich ověřovacích zkouškách začala Káju spíš bolet. Blanka zase vrtala do Petra, až jí chtěl namočit vlasy do potoka (to ale neudělal - no není hodnej?), a Kešaměl z celé té hry fakt dost - myslím, že se fakt vyžil. Zbyňďa ukořistil za tu hodinku, co jsme hráli, balon jen asi 3x, ale byl spokojený a smál se snad pořád. No a nakonec jsme toho nechali, aby se stihli vlčata uložit pěkně do spacáků do večerky. Světlušky měli přísný zákaz vylízat z týpka už od večera, co jsme hráli volejbal, protože v noci předtím se pořád courali po táboře. Před spaním hrál ještě Warden u skautek nakytaru a my zpívali. A už se dneska někteří z nás osprchovali.
 
Čtvrtek, 10.07.2003
Roverské týpko dospávalo po noci, kdy nás asi 3x budili světlušky, protože na hlídce prý někoho viděli. Marťa ale musela vstávatuž před šestou, aby uvařila meltu a nachystala s Terkou Meluzínovou buchty na snídani. Tuhle noc jsme se opravdu dost málo vyspali. Nejdřív nám Zuzka Lišková škrabala každou chvíli na týpko, že tam venku něco vidí. To by ještě nebylo tak moc. Ale po nějaké hodince se za dveřmi týpka ozvala Terka Meluzínová a budila Marťu, ať s ní jde hlídat. Jenže Marťa se ještě vůbec neprospala a zdálo se jí to brzo, protože Terka měla mít až k ránu předposlední hlídku. Takže se jen před a v tee-pee vedl tichý rozhovor
 
T: Marťo, Marťo! Půjdeš se mnou hlídat?
M: Ale ty máš Terko hlídat až od čtyř. Kolik je teď? Půl třetí? Kdo je ještě vzhůru?
T: Já, Zuzka, Adélka, Míša
M,W: Kdo má mít hlídku, ať jde hlídat, kdo ne, ať jde spát.
 
Po hodince Zuzka s nějakou světluškou: Wardene, po minutě znovu: Wardene, někdo přešlapuje u Hančinýho auta. U auta? Holky za chvilku jsem dole. Warden se musel vzdát svého teplého pelíšku (asi nejteplejšího spacáku v táboře) a zkontrolovat zda někdo neobchází tábor. Přes noc se po táboře objevily zprávy - u nás v roverským týpku, pod Míšinou postelí a pak, když se prohledával celý tábor, i pod sekerou cti. Všechny tři byly od ducha Johna Stuarta, ať prý vlčata a světlušky hrají hru na mapě, kterou jsme měli pověšenou v jídelně. Warden se šel podívat do Bizoňáku, jestli tam netáboří tajemný holohlavý muž, kterého prý viděli světlušky v noci. Abychom se mohli vypravit za pokladem, učí Warden všechny pracovat s mapou. A pak se vydali 3 skupiny zmapovat tábor Saskavečů. A co večer? Hrajeme volejbal a stěhujeme se ve velkém týpku, aby s námi mohli spát Linda a Kulda. A co ještě? Odvezli nám smrkové kmeny u tábora na louce (přijeli, naložili, na Batyho zavolali, ať si vezme pilu, a odjeli).
 
Pátek, 11.07.2003
Brzo ráno k nám do týpka dolehly hlasy vlčat, která při přípravě snídaně objevila další dopis, ale Petr chtěl spát, tak jim řekl, ať si ho zatím nechají u sebe. V dopise jsme se později dočetli, že si máme hlídat dobře zásoby jídla a že se máme nějak lépe opevnit.
Dopoledním zaměstnáním vlčat byla příprava oběda. S pomocí Lindy a Kuldy, Hanky, mě a Přemka nám to šlo jako po másle. Světlušky se ukryly, při plnění bodů do stezky, do trojúhelníku na sušení spacáků a byly tam tak dobře ukryté, že je nemohla najít další světluška Terka. Skauti se věnovali výrobě míčků z novin a gumiček s vlčaty a pak měli uklidit dřevo. Skauti si plnili body do stezek (kroj a deníky). Ve druhém dopoledním měli skauti a skautky výcvik Greenhornů, učili se odhadovat vzdálenosti. V prvním odpoledním se hrály Nápisy krále Ašóky. Průzorem v lese za kuchyní hledaly družiny papírky se šifrou a co nejrychleji ji měly rozluštěnou říct Petrovi a Marti. Vlčátka a světlušky nemuseli utíkat vždy s vyluštěnou šifrou všichni, v tom měli oproti starším výhodu. Vlčátka hledala šifry, hledala, ale nemohla je pořádně rozluštit, takže do tábora každou chvíli přiběhl Kája, sedl si na klády u kuchyně a luštil. Většinou však nic nevyluštil a ukázal Marti jen to nevyluštěné. Petr přenechal po chvilce bodování jen Marti a sám si zpravoval ramínko z proutku na kroj. Světlušky vyhrály nad vlčatama, Terka každou chvilku přiběhla k Marti s nějakou šifrou. Ze starších vyhráli skauti. Odpoledne měli mnozí možnost zastřílet si z luku, Richie s Petrem se snažili jeden luk opravit (chyběla mu šňůrka), ale asi se to nepovedlo. Starší se vypravili hledat někam směrem k Milušce ukrytou zprávu, ale tu nenašli a Petr ji pak jel večer hledat na kole sám. Ale ani on už ji nenašel. Richie s Marťou zatím natrhali trsy suché trávy pro naši spoustu malých a ti v několika skupinkách museli každý horu sena nějak dopravit po cestě na Olšany až za krmelec a vrátit se s tím až do tábora a položit všechno seno u stožáru. Zuzka a spol. byli nejrychlejší. Zuzka nesla seno v kalhotách a vypadala jako Široký z té pohádky, Zbyněček prý půlku sena vysypal někde cestou, protože mu to pořád padalo, Kája si to všechno zabalil do celty (ale ty dvě kila navíc se mu asi pronesly cestou) atd. Warden s Richiem jeli hledat na kole zprávu od Johna Stuarta a já s Lindou jsme smažili amolety. Pak přijel Radek Crhonek, tak jsme všechny nakonec pohostili a když už to jezení upadalo, začal Keša vyvolávat jednotlivé placičky, jako když se vyvolávají ceny.
 
Keša: Kdo chce tuto placičku... poprvé... podruhé
ozve se: Já!
Keša: Prodáno.
 
Večer přišli ještě Véva s Kinou, ale pak spali na starém tábořišti ve stanu, a ještě Míša s Brodym a Wolfem a ti spali zase pod vysokými smrky jako vždycky. Kája se bavil povídáním o Zombie atd. atd.
 
Sobota, 12.07.2003
Ráno přišel Keša vzbudit Wardena a ten měl jako jediný rozcvičku s menšími. Pak pospával až do nástupu, kdy začalo pršet. Pršelo až do svačiny, tak se plnily body do stezek, světlušky zdravovědu, vlčata nic, Přema k nim do týpka nedorazil, ale byla jsem tam já a tak jsme si kreslili. Nejdřív Jeňa takovou tou modrou měkou křídou na textil si pomaloval obličej, takže jsme měli dost, já jsem namalovala Jendu jako krále na poníkovi u moře a Kája kreslil koníka a středověkou věž.
Ke svačině dojela Hanka, takže dala svačinu Jeníčkovi a už ani nepršelo. Skauti se zase vypařili nějak z kuchyně a Hanka s Lindou vařily květákový mozeček a tak. Véva si přišel uvařit květákovku ze sáčku u nás na kamnech. Kája s Batym objevili další dopis od Johna Stuarta, když se šli podívat na Brodyho tábořiště za Batyho tatínkem Wolfem. Vlčata a světlušky modelovali po svačině z hrnčířské hlíny, Terka zajímavý a velmi pěkný "hrad s růžičkama v rozích", Kája dalšího dráčka Juniora. Dvě krásné misky tu byly dohlaďoučka vypracované atd. Baty si udělal co jiného než samopal. V poledním klidu hrála Hanka na kytaru (dnes jaksi sama), Brody s Wolfem nám namalovali Terku, Blanku a Nikšu na černo uhlíkama z popela (no nevím, jak Nikša to modrý tričko ještě kdy vypere) a pak tu byly i další děti. Jenda hrál karty s Adélkou na dece před týpkem, Véva si hrál se Zbyněčkem tak, že ho zvedal a převracel hlavou dolů, Petr házel s Jendou, Brody se pak pral s Terkou a dalšíma světluškama a vlčatama, no prostě hotová školka. Odpoledne si světlušky ještě chvíli plnily zdravovědu a pak už chystaly jako vlčata scénku k táboráku. Skauti a skautky našli tři valounky zlata velké jako malá pěstička. Že by duch Johna Stuarta, zlatokopa, opravdu existoval? Večer před táborákem si šli mladší s Marťou, Přemem a Wolfem obhlédnout cestu ke křížku, kam půjdou v noci na stezku odvahy. Skauti se vydali s Wardenem do Bizoňáku na tábořiště, kde měl Keša skládat skautský slib. Vrátili se za hodinu, asi v deset. My ostatní jsme zatím zpívali ve vůdcovském tee-pee za doprovodu kytar Wolfa a Brodyho. Světlušky se předvedly se scénkou básničky, co se dělo na táboře. Vlčata s Přemkem měla scénku, kdy Baty šel na stezku odvahy, uviděl zelený trojúhelník (Kája čelovkou svítil na zelený papírový trojúhelník), ale ale Baty se nelekl a řekl jen ha, ha, ha. Pak potkal černého jezdce (Kája v celtě jede na Přemkovi), ale nelekl se. Pak došel ke křížku (Zbynďa s upaženýma rukama) a podepsal se pod něj na papír: Hans Hagen. Přema: "Už víte, proč se nebál?" Skautky měly hru pro dvě dvojice, Kája a já a Linda s Nikšou Ludvíkovou jsme se měli co nejrychleji obvázat toaleťákem. Vyhrála Linda, která obvazovala Nikšu. No asi už v tom má praxi, když se učí na doktorku. Na stezku odvahy šli malí přes louku k tunelu a někteří až tunelem ke křížku. Ze starších došli od tábora až ke křížku Jirka, Dunka a ještě někdo. Jack je šel poštrašit, ty menší na zpáteční cestě, s Wardenem a Brodym. Pár písniček jsme ještě hodili na kytary taky já, Petr a Liba. Keša a Chvosťa usnuli na našich postelích ve velkém týpku a Štefan musel s Petrem pomáhat dopravit Kešu do týpka. Keša vždycky stoupnul, když ho Štófa vytáhnul, ale pak se zase otočil, sedl si a lehl si. Míša tady taky usnula, ale když se vrálily světlušky ze stezky, šla spát taky do svého pelíšku. Ani Míšovi od Brodyho se od nás nechtělo.
 
Neděle, 13.07.2003
Budíček byl po táboráku a stezce odvahy posunutý až na osmou. Rychle po rozcvičce byl nástup a když byla snídaně, už tu byli první rodiče (pro Zuzku Liškovou). A tak se měli ti malí dopoledne moc a moc dobře. Po obědě a odpočinku šli malí hledat s Marťou a Přemem ztracené jezírko někde na cestě do Olšan (na jedné odbočce doprava). Našli ho a prý bylo moc pěkné, uprostřed jezírka rostly lekníny. Velcí šli hledat poklad na nějaký potok, ale poklad nenašli, takže Warden ho jel hledat sám večer na kole. Velcí šli řezat dřevo do kuchyně a do týpek.
Večer nebyl žádný plán. Na Brodyho tábořišti se najednou ozvaly hlasy: "Chyťte ho, no tak". Pak se ozvala rána, jako kdyby někdo vystřelil z pušky nebo tak něco. Všichni jsme běžěli k Brodymu a Wolfovi na tábořiště. Prý se tam připlížil nějaký shrbený starý muž a vzal si nazpět to, co mu patřilo, pánev na rýžování zlata. Říkali jsme si, že tohle už je moc, aby tu někdo střílel. Světlušky se strašně bály, když budou muset mít samy hlídku. Petr taky vypadal dost vyjeveně. jednu hlídku a ne že bude hlídat (následující odebráno doslova z Jirkových úst) od rána do večera.
Pak už jsme byli všichni zalezlí v týpkách, když se šli skauti podívat na něco ven a uviděli postavu s čelovkou a leddiodou u popelové jámy, jak tam něco kope. Hned vyrazili Keša, Štófa, Jirka a Chvosťa za ním, ale on jim utekl do lesa po cestě a Chvost běžel za ním s mou baterkou. Za chvíli se ale vrátili do tábora i s Petrem, protože jim ten člověk utekl. To už jsme měli opravdu strach. Dvě postavy za večer, mohli být nějak dohodnutí? Radši Petr přidělil na hlídku ke světluškám ještě mě, Chvosťu, Hanku atd. Ale na hlídkách se nic nestalo, jen jsme slyšely výt vlka nebo psa, ale to je prý pes z hájenky a to blafání se rozléhá dva kilometry daleko až k nám.
 
Pondělí, 14.07.2003
Dopoledne si světlušky a vlčata vyráběli z kůže a vypalovali obrázky do březových placiček hřebíkama na dřevě zahřátých nad plamenem z propanbutanových bomb. Celé se to jmenovalo dílna a bazar na Aljašce. Jinak se plnilo do stezek. Odpoledne měli světlušky a vlčata povídánío kroji a nášivkách. Večer se hrála hra Brodyho Ztracený Greenhorn. Světlušky a vlčata, která se nebála, se sešla večer a s Wardenem odešla někam do lesa. Každý měl zavázané oči šátkem a na neznámém místě (na cestě u tábora) ho vedoucí vypustil. Když se rozhlédl okolo, musel najít cestu do tábora. Pár světlušek bylo odvážných, např. Nikita, takže nám ostatním vyprávěly, jaké to bylo a že jsme taky měli jít.
Pár dní později byl tento závod pro skauty a skautky. Byl náročnější. Každý z nich byl odveden se zavázanýma očima šátkem někam do lesa, tentokrát ne na cestu, ale přímo do lesa, třeba na vrcholek kopce. Jednomu se rozvázali oči a on se rozhlédl (už byla tma) po lese kolem a rozhodnul se, jestli chce sám zkusit štěstí dojít do tábora, nebo jestli se zeptá na cestu. Kdo se ale rozhodnul jít špatně, měl smůlu. Ale to byla myslím jen Lidunka, ale brzo zjistila, že jde špatně. Já jsem o té hře zjistila, jako všichni u nás v týpku, až jsem skoro usínala, protože z lesa najednou běžely a dupaly nějaké skoky. To byl Chvost a letěl po 1,5 metrech z lesa. A tak se v táboře u vlajky hromadili ti, co došli.
 
Úterý, 15.07.2003
Ráno měla většina z nás paštikovou pomazánku kromě Brodyho, který si dal chleba s máslem a medem. Tu ránu na prstě má pěkně zhnisanou a tak na ni dostal mastičku cicadermu a má ten celý prst oteklý. Do svačiny vyprávěl Petr skautům a skautkám o vybavení na jednodenní výpravu s přenocováním. Všichni si donesli, to co by si sebou vzali, lehli si na spacáky a karimatky, a Petr jim dělal názornou přednášku se svým spacákem do -15°C, botama a teplýma nepromokavýma ponožkama, bundou a kalhotama, které nepromoknou ani pod sprchou, jak dát oblečení do pytle a teprve pak do batohu atd. Po svačině se hrál boj o vlajky v lese za latrinama.
Vlčata vařila oběd a po klidu se starší s Přemou vydali s gemama do údolí Velkého děsu. Já, Marťa, Boris jsme šli do Olšan se světluškama a vlčaty. Hanka s Jeníčkem zůstala v táboře jen s autem a eurotelem, co tam nemá signál. Říkala mi, že tam odpoledne přišel jeden Ukrajinec, co kousek dál s dalšími sekl trávu kolem malých smrčků (tam v kopci nad Brodyho tábořištěm, co jde vidět z latrín) a chtěl něco proti pálení žáhy. Ti ukrajinci už ten den prošli naším táborem s kosama v rukách, zrovna když jsme jedli oběd.
Já a Zuzka Lišková jsme šli trochu pomaleji než ostatní a když jsme byly u obrázku na stromě u cesty, kde bylo napsáno, že umřel na mrtvici nějaký pán, co blízko v tom lese bydlel, jel kdosi zezadu na kole. Byl to Petr a předjel nás za další skupinkou. Když se u toho obrázku, co jsem vám popisovala, zahne z cesty přímo do lesa, dojde se prý k něčemu, co byste vůbec nečekali, jak mi Zuzka popsala. Dojde se k lesnímu jezeru ohromnému svou velikostí s leknínama uprostřed. Když jsme se vrátili po koupání do tábora, asi ve 20 h, měli jsme druhou večeři, chleba s pomazánkovým máslem, a pak nástup. Někteří malí se ale i na nástupu, kdy už bylo dost chladno, nepřevlékli do dlouhých kalhot a taky to pak Baty odesl, když mě Zuzka Lišková na hlídce budila, že Baty dost kašle. Ale trochu popořádku.
Na hlídce světlušek někdo obcházel tábor, házel kameny do potoka a zrovna na hlídce Zuzky Liškové a Adélky. Probudily teda Marťu a šly se kouknout před týpko. Jenže za chvilku přišla zpátky do týpka Marťa a říkala, že tam venku u hangáru někdo fakt je. Tak jsem vstala i já a šly jsme se podívat před týpko. Slyšely jsme něčí hlas, někoho velkého. Měly jsme všechny čtyři strach, co když má ten člověk zbraň, a taky my jeho nevidíme, ale on nás jo, jak stojíme jako sochy před rozzářeným týpkem, ve kterém se topí. Uslyšely jsme hlas nějakého malého kluka a schovaly jsme se za Hančino týpko, aby na nás neviděli. Za chvilku nějaká postava přeběhla po cestě k Milušce a tak to už jsme zavolali poplach. Jenže v táboře jsme byli jen malí a Petr s Borisem, takže stejně všichni dál spali. Za chvilku se celá noční návštěva vrátila: Vlado Ifka se sestrou Luckou, Terka Stelzelová s klukem a Terka Slámová. Vlado popisoval, že vzali baterku z kuchyně, napsali na papír: BYLI JSME TU, ale pak se lekli jedni druhých a utekli a Vlado přitom zavadil o cedulku u kamen (RIZIKOVÁ OBLAST), vyvrátil ji a narazil na lana od hangáru a škrábl se do víčka o ty lana. Ptali se po Zuzce, ale když zjistili, jak málo nás v táboře je, jeli autem zase dál a troubili. Jo a ten kluk byl Michal od Fausta.
 
Středa, 16.07.2003
Ráno jsme byli v táboře jen já, Warden, Marťa, Boris a Hanka s Jendem, světlušky a vlčata. Přema se skautama a skautkama přespali na Jelenici (na Děsu hrůzy). Z dnešní noci jsme však měli dva nemocné. Batyho a Zbyněčka. Hanka s nima jela dopoledne do Křtin k doktorce a ještě vzala i nachlazeného Borise a Petra. Vlčata zůstala doma, Boris s Petrem se vrátili se spoustou prášků a že mají ležet. Petr se odpoledne trochu prospal, ale pak šel stejně chystat nějakou hru. Marťa se světluškama a vlčetem Kájou šli objevovat zlato směrem k Hájenkám. V táboře jsem zůstala já s Jeníčkem a připravovala oběd pro tábor. Odpoledne se hrály letecké závody s ešusama a vodou z potoka. V noci na hlídkách byl poplach. John Stuart se zlobil a na stožár nám nožem s marmeládou (jako krev) připíchl výhružný dopis.
 
Čtvrtek, 17.07.2003
Ráno jela Hanka pro vodu s Přemem místo s Borisem. Já jsem dávala svačinu Jeníčkovi, dnes už o půl desáté. Warden měl pro světlušky a vlče Káju připravený závod družin. Naučil je dřevařskou smyčku a poslal do lesa na dřevo. To měli dotáhnout pomocí úvazů a té dřevařské smyčky do tábora, nařezat na pěkná polínka a připravit si tak zásoby dřeva na tuhou zimu, jako by byli na Aljašce. To dřevo pak mohli mít do týpek. Kája dotáhnul dřevo z lesa jako první, táhnul je za sebou na úvaze a hned začal řezat. Jenže byl sám a tak bylo docela nefér závodit proti 6ti světluškám. Vyhrály světlušky, ale Kája mi říkal, že ta jeho hromada byla stejně větší. Ke konci závodění přijel velký náklaďák s přívěsem a velkými čelistmi a naložil klády před týpkama a odvezl je. Skauti a skautky se vydali zase za zlatem Johna Stuarta.
Po svačině šel Petr vysílat morseovku pro skauty a skautky s praporkama a skauti vařili s Hankou oběd. Přema s Kájou si šli vyřezávat šípy na luk a světlušky si plnili body do stezky (poznávání listů stromů atd.). Odpoledne jsme hlasovali a rozhodli se, že si ještě naposled zajdeme do Olšan k rybníku. Tentokrát jsme šli všichni i se skautkama a skautama. V táboře zůstala Hanka s Jeníčkem, ale i Petr a Keša. Kája potkal u rybníka bráchu. Bylo pěkně teplo, ale voda studená a na místečkách teplá, jako vždycky. Jirka si chtěl skládat odborku plavce, ale Klára mu po několika hotových bodech, kdy plaval na určitou vzdálenost, ponořil se do vody až na dno asi 2 metry a vytáhl sebou kus bahna a skočil z prkna do vody (asi ze dvou metrů), řekla, že musí složit jakési dva body z něčeho jiného a to jiné je, že musí splnit čtyři z dvanácti dalších bodů, no prostě, celé se to nějak zamotalo, takže nevím, jak to nakonec dopadlo.
Večer, jak jsme se vrátili do tábora, jsme se rozloučili s Kešou, Hanka ho odvezla k Hájence, protože tam na něho čekali rodiče a pojedou s ním k moři. My jsme zatím každé týpko dostali kuře a opékali si ho v týpku. Začal se ale zvedat pořádný vítr a my čekali na bouřku. Na hlídkách kolem půl 11 v noci už se blýskalo, že bylo vše vidět jako ve dne, a navíc Petr uviděl někoho za hangárem. Byl to ale asi jen vítr, který odfouknul plachtu na okně v kuchyni. Richie pak procházel cípek kolem popelovky, ale neměl pořádné světlo. Hlídat v hangáru při bouřce bylo fakt děsivé. Ty stromy za hangárem jsou to nejvyšší, co tam je, a hlídat z týpka, to by se asi moc neuhlídalo. Zuzka tam měla alespoň chvíli Richiho. Pak ale někdo uviděl, jak dva utíkají k Milušce. Menší jsme nechali při té bouřce v týpkách, ať si opíkají kuřata (světlušky stejně ojedli jen křidýlka a skauti ho už nesnědli, asi usnuli nebo co), a za chvilku se objevil Jack. Pobyli u nás všichni 3 asi do jedné ráno a když se trošku osušili, šli zase deštěm ke svému autu v kopci na cestě do Bukovinky. Už jsme jim totiž usnuli.
 
Pátek, 18.07.2003
Dopoledne si světlušky a vlčata vyráběli něco z kůže. Kája si udělal široký náramek na ruku, který se na ruku sešněroval šňůrkou z černé měkké kůže. Měl ho podobný, jako si ho vyrobil předtím Petr. Pak si někdo udělal z kůže turbánky (jen z plátku, neproplétané a se vzory z razidel, taky na šňůrky). Ty turbánky si udělal Petr pro Marťu a Nikola Ludvíková. Štefan, Kája a některé světlušky (myslím, že Nikolka Matušková) si ještě zkoušeli vypálit obrázky na březové placičky. Brzo ráno, hned po rozcvičce, Petr a Ríša šermovali před týpkem, oba raději v rukavicích. Jeden ten meč moc dobře zvoní, je sice jen vyroben jako replika, ale takový meč byl prý dobře znám i ve Francii. Ten druhý je také replika, je lehčí, ale vůbec nezvoní. Po nějaké chvilce si to Ríša rozdal taky s Kájou (ten už toho zná ze šermování dost) a pak s Chvostem a se mnou. V průběhu oběda hrála Liba na kytaru před kuchyní, Ríša spal vedle na celtě a tak nás bylo kolem Liby hodně. Chvosťa s Petrem a Jirkem se zase prali (to mají od Brodyho). Ještě jsme taky vyzkoušeli meče, ale Dunka dostala pěkně čepelí přes pusu a trošku jí to nateklo (a má tam stroupek). Odpoledne světlušky balily látkové stěny u nářadí a skladu s potravinami, Petr vybouchal lavičky a stoly v jídelně a Liba se Štófou rozebírali sprchy. Skauti odnesli do lesíka polena, co zbyla na těch místech, kde byly klády, a rozebrali se taky latriny kromě jedné a zdravotnický podsadám. Přijel i Zbyňa a dovezl Zbyněčka. Navečer jsme hráli všechny družiny Přechod přes Chilcootský průsmyk. Přivázaní k sobě nebo jinak jsme běželi do lesa až k praporkům a zpátky do tábora.
Večer se skauti a skautky vydali za pokladem Johna Stuarta. Při stahování vlajky na večerním nástupu byl totiž objeven připíchnutý dopis. Petr zatím počítal body s mladšími, aby se mohli posunout na mapě o co nejvíc polí. Vtom se vrátili starší s úlovkem. Jirka volal: "Máme kosti a lebku Johna Stuarta" a nesli něco v hadře. Když ale položili balík na zem, uviděli jsme zlaté valounky, pěkně velké, a drobné kousky zlata. U táboráku skládala slib Terka a Míša Meluzínovi a Ríša hrál na kytaru a rozdělili jsme si zlaté valounky, pánev si necháme na středisku a v bodování na táboře vyhrála z malých Míša Meluzínová a ze starších Jirka Pinďák. Kája celé odpoledne spal, no asi byl dost nedospalý a utahaný (každou noc nějaký přepad nebo nedodělané kuře), ale ze všeho se vyspal a tak teď zpíval zas tak pěkně. Áďa usnula na Marti. A nakonec usnuli v našem týpku skoro už všichni kromě Petra a Liby a mě a tak jsme ještě asi ve dvě ráno zpívali a hráli na kytary.
 
Sobota, 19.07.2003
Dopoledne jsme si balili kufry, menší si rozdělávali postele a pak (asi kolem půl dvanácté) odcházeli se mnou a Richiem do Křtin. Richie sebou táhl gemu s dvěma meči (ten jeden jsem mu pak nesla já) a když jsme byli u Bukovinky, předjela nás Hanka v autě. Ta už jela z tábora ten den podruhé. V lese před Bukovinkou jsme hráli slovní kopanou na poslední dvě písmena, aby se nám pořád neztrácela Adélka vzadu. Hned v prvním domě nalevo v Bukovince na nás štěkali lovečtí psi našeho lesníka Vaška Kalince. Ten zrovna sekl trávník a tak se nás ptal, jak to šlo a tak. Zuzka a ostatní si chtěli něco koupit na pití a tak jsme zašli do hospody (obchod byl v sobotu v poledne zavřený). Pak jsme šli dál přes třešňovou alej u Bukovinky, přes Lhotky a vyšli jsme u dvojité zatáčky u Březiny. Ve Křtinách se Zuzka s Nikšou hned oddělily, Áďa s Nikolkou taky a Terka s Míšou na náměstí. Kája šel s Richiem domů nahoru do kopce.
Na táboře zůstali všichni ostatní, i skauti a skautky. Měli ještě hodně práce, co se nestihlo předposlední den. Museli složit všechna týpka, kuchyň už bez laveček v jídelně a bez nářaďovny a skladu jídla, Petrův podsaďák, zbylou latrínu (vrtulník) a popelovku, zahladit ohniště a zarovnat rigolky a zasypat díry po umývárně a kuchyni. Náklaďák dojel do Křtin ale až dost odpoledne, asi v 17 h, takže všichni všechno honem uklidili, protože noc a tma se rychle blížily. Naknop jsme to ale stihli. Ještě věci jako týpka a další pytle se uklidí do Zbyňkova přízemí až zítra v 17 h. Všichni byli večer už unavení a Chvost a další měli pořádný hlad.
 
Kamila Koudarová
RSS kanál | W3C xhtml 1.0 valid | Michal Uhler - Doktor |